| | | | Den 7 • čtvrtek 13. 7. 2023 • Přírodní park Biokovo foto | UBYTOVÁNÍ | Jeden z důvodů proč jsem se chtěl vrátit do Chorvatska je pohoří Biokovo nad Makarskou. Před dvěma lety jsme jeli kolem a masív zvedající se od moře až do výšky 1762 metrů mi uhranul. Dnes budu mít příležitost podívat se až na samotný vrchol.
Biokovo je přírodní park s regulovanýcm vstupem – každou celou hodinu od 6 do 19 h je vpuštěno 20 aut. Důvodem je úzká silnice vedoucí až na vrchol, která je po většinu své 23km délky široká jen na jedno auto. Vstup jsme si rezervovali předem na webu na osmou hodinu ranní, proto v 7:00 vyjíždíme a v 7:47 se před vstupní branou řadíme do fronty. Šňůra 20 aut vyráží do kopců přesně v 8:00.
Prvních pár kilometrů stoupáme piniovým lesem po silnici dostatečně široké pro dvě auta. Jakmile vyjíždíme z lesa a mineme restauraci Vrata Biokova (897 m n. m.), silnice se zúžuje a už stoupáme po úbočí porostlém pouze nízkými křovinami. Krásné výhledy a děsivá cesta, jak někdo tento výstup charakterizoval – působivé výhledy na moře se střídají s děsivými pohledy do hlubin stometrových strmých srázů, po nichž se úzká silnice vine vzhůru jako had. Cestou nás míjí ojedinělé auto mířící dolů (přeci jen je ještě relativně brzo).
Po půl hodině jízdy zastavujeme na 13. km ve výšce 1228 m n. m. u Skywalk Biokovo, odvážně vysunuté plošiny s dechberoucím výhledem na Makarskou, Tučepi, Podgoru a ostrovy Brač, Hvar a Korčula (tedy pokud je dobré počasí, jinak je vyhlídka zavřená). Plošina vybíhá 12 metrů do prostoru a je pokryta průhledným sklem. Přímo pod nohami tedy máte stovky metrů prázdného prostoru, což není úplně pro každého. Okolí tvoří typická bílá skála a kameny, kromě nízkých keřů a několika druhů rostlin téměř bez vegetace. Fascinující místo, zdržujeme se asi půl hodiny.
Výstup po úzké silnici je čím dál tím dobrodružnější. Úzká cesta je na některých místech bez svodidel a za každou zatáčkou se může v protisměru objevit auto, což znamená zastavit a pohledy se domluvit kdo zacouvá na kraj a kdo bude mít přednost. Není na to žádný předpis, záleží na každé jednotlivé situaci, například kdo je blíže odstavné „kapse“ na cestě. Někdy se couvá i desítky metrů se skalou na jedné straně a srázem na druhé. A ještě úplně jiný level je, když proti vám vyjede dodávka, nebo dokonce autobus. To se pak modlíte ke všem svatým. Prostě ultimátní škola vysokohorského řízení – uff! Až ke Skywalk jsem jeli ve vláčku všech 20 aut, od Skywalk už se auta rozdrobila, jak každý zůstal na vyhlídce různě dlouho. Což je dobře, protože představa, že 20 aut za sebou musí v těchto podmínkách couvat 100 metrů je... nepředstavitelná.
S dalším stoupáním se pomalu začíná vyjevovat krasový charakter Biokova. Najednou vidíme desítky kruhových nebo oválných prohlubní (vše je dobře vidět na Google Maps), zčásti zarostlých vegetací, což jsou buď závrty, nebo jeskyně s propadlými stropy. V oblasti jsou také ledové jeskyně, v nichž se ještě relativně nedávno těžil led pro hotely a restaurace. | Apartmani Denis • Omiš – Nemira | | | |  | | Skywalk • Přírodní park Biokovo • CHORVATSKO | | | | | V 9:22 jsme na vrcholu Sveti Jure. Je tu malé parkoviště pro 7-8 aut, takže pobyt je omezen na 20 minut (nám se nepodařilo dodržet, odjíždíme až v 10 h). Odsud už jsou závrty a jeskynní prohlubně viditelné zcela zřetelně. Na vrcholu se tyčí televizní věž a budova telekomunikačních zařízení a v jejím závětří pak kostelík Sv. Jura, který byl postaven v roce 1968 na místě předchozího kostela Sv. Jura. Ten byl postaven pravděpodobně bezprostředně po christianizaci, a existoval už ve 12. století, jak dokládají kamenné desky nad oltářem starého zničeného kostela.
Kolem vrcholu vede okružní stezka. Je skoro zataženo, o 10-15 stupňů chladněji než u moře, a dost větrno, takže během obchůzky slyšíme výrazné skučení větru otírajícího se antény a dalších zařízení telekomunikační věže. Kostelík stojí na straně směrem do vnitrozemí, odkud zřetelně vidíme dálnici A1. Za pěkného počasí je prý možné dohlédnout až do Bosny a Hercegoviny.
Cestou dolů se zastavujeme pod vrchem Vošac. Úzká stezka nas po zhruba 20 minutách přivádí na vyhlídku Štrbina v 1338 m n. m. s fantastickým výhledem na Makarskou a ostrovy Brač a Hvar. A je to právě zde, kde ústí strmá pěší stezka z Makarské, která pak vede dál až na samotný vrchol Sveti Jure (z Makarské cca 5 hodin chůze).
Ještě jednou se zastavujeme na Skywalk, přeci jen je to unikátní místo, a pak už pomalu sjíždíme dolů. Ve 12:34 zastavujeme u restaurace Vrata Biokova (897 m n. m.), kde jsme si všimli malého kostelíku. Kostelík z 19. století je zasvěcen svatému Iljovi a prochází kolem něj jedna z pěších turistických tras křižujících Biokovo. Za restaurací je další výhled na Makarskou a ostrovy.
V restauraci jsme si původně chtěli sednout jen na kávu, ale díky výřečnému číšníkovi, nakonec zůstáváme na oběd. A vůbec nelitujeme. Zlákala nás peka, jídlo připravované specifickým způsobem – několik hodin pečené/vařené/dušené pod velkým kovovým poklopem zvaným... peka (prodavali je na trhu v Zadvarje). Peku nabízí i restaurace v okolí, ale vždy je třeba ji objednat den předem. A jelikož jsme se na ní stejně chystali, využíváme možnosti (mimochodem tu mají jídelní listek i v češtině).
Číšník s kuchařem nám ukazují oddělený přístřešek s komínem, kde se peka připravuje. Je zde pět poklic, pod nimiž se dělá asi 15 porcí. Na poklice je připevněn retěz, kvůli vysokým teplotám je není možné zvedat ručně. Ohřev probíhá zespoda, ale i zeshora – na poklici je posazen kruhový prstenec naplněný žhavým uhlím. A výsledek? Peka je prostě lahodná pochoutka – maso je šťavnaté, jde od kosti a přímo se rozpadá. Brambory, připravované s masem v jeho šťávě, mají díky bazalce, rozmarýnu a tymiánu jedinečnou chuť. Něco takového jsme už dlouho nejedli.
Po hodině a půl se loučíme a vyrážíme dál. Vyjíždíme z parku (14:47), ale s Biokovem dnes ještě nejsme hotoví. Kousek odsud, před Makarskou, má být malá botanická zahrada s opraveným hradem pod skalou. Z hlavní silnice do Makarské tedy znovu uhýbáme na silničku, která se opět mění v úzkou cestu, tentokrát vedoucí až hrozivě do kopce. Projíždíme vesnicí Kotišina kolem několika stavení a před 15. hodinou parkujeme u kostelíku svatého Antonína. Odsud je to pár minut chůze ke vstupu do areálu Botanické zahrady.
Kotišina není klasická botanická zahrada. Špíše jde o oplocenou přírodu, kde je na skalách, útesech a v roklích zachována původní flóra. Procházet se můžete po několika pěšinkách mezi kostelíkem a pevností Veliky kaštel, rekonstruovanou tvrzí přitisknutá ke skále. Máme štěstí, že pevnost je otevřena. V jeho pěti patrech se nachází Interpretační centrum kulturního a přírodního dědictví Kotišiny a okolí. Moderní expozice je rozdělena do tří částí: archeologickou, etnologickou a přírodní. Je možné zde doslova osahat nebo ovoňět místní květiny, řešit rébusy a třešničkou na dortu je průlet nad celým územím pomocí vituálních brýlí. Tak moderní a poutavou výstavu jsem nečekal. Samotná stavba tvrze je fascinující – opírá se o skálu, která je doslova součástí celé výstavy.
Při návratu do Omiše dokupujeme v Plodine v Makarské zásoby. A jelikož jsme skoro celý den chodili pod prudkým středomořským slunce, odpoledne si už jen užíváme klídku u moře. | | | | |  | | Kostelík na vrcholu Sveti Jure, 1762 m n. m. • Přírodní park Biokovo • CHORVATSKO | | | | | | Pokračování ceníku >>> | | |
