Chorvatsko nemá mnoho proslulých vesnických trhů, ale jeden z těch mála máme zcela náhodou skoro za rohem – tedy asi půl hodiny jízdy autem.
Vesnice Zadvarje leží v kopcích nad zálivem přehlížejícím východní cíp ostrova Brač a každé úterý pořádá pravý chorvatský jarmark. I přesto, že jde o poměrně známou turistickou atrakci, kam se turisté sjíždí nejen v autech, ale i v autobusech, jeho atmosféra je překvapivě lokální a prodáváné výrobky a výpěstky překvapivě využitelné jak pro místní, tak pro turisty.
Parkujeme téměř na konci vesnice, blíže k centru už je silnice zcela obložena auty. Trh se koná na hlavní ulici, jež je zároveň průjezdní trasou z pobřeží k dálnici.
A co vše zde najdete? Pro nás jsou jednoznačnými jedničkami soparnik a peka. Obojí souvisí s jídlem (jak jinak) a obojí je jedinečné pro tuto oblast.
Soparnik je velký (cca 80 cm) tenký koláč, který má kořeny v dobách turecké nadváldy nad Dalmácií. Mezi dvě tenká těsta se rozmaže náplň z mangoldu, červené cibule, petržele. oleje, soli a koření, nechá se upéct a nakonec pomaže česnekem. Koláč se pak rozřeže na mozaikovité kousky a podává. Dříve šlo o jídlo chudých, dnes se bez něj neobejde žádná místní oslava nebo svatba. Tento poljický soparnik (poljički soparnik) pochází právě odud, z území někdejší Poljické republiky, a EU jej před šesti lety (2017) zařadila mezi chorvatské potraviny chráněné zeměpisným označením.
Zatímco soparnik je výrobek, peka je nástroj, respektive kuchyňské náčiní. Jde o obrovský kovový poklop, který se prodává s o něco menším kovovým kruhem. Obojí se používá k přípravě kulatého chleba kruh, nebo speciálního, pomalu vařeného jídla zvaného... peka. Soparnik samozřejmě ochutnáváme – mangold v něm je výborný, ale rád bych ochutnal soparnik čerstvý, přičemž na trhu mají jen studeny –, a kupujeme si i čtvrtku kruhu, bude se nám hodit k salátům, které si děláme prakticky každý den.
Mezi další kulinářské dobroty, které tu můžeme koupit je paški sir (výrazný a výborný ovčí sýr z ostrova Pag, který jsme si před dvěma lety přivezli i domů, a stejně tomu bude i tentokrát), nebo chleba kruh (pečený pod pekou, od čehož má kruhovitý tvar i jméno), čerstvé i nakládané ryby, sušená šunka, ovoce (opět kupujeme čerstvé fíky), čerstvá a nakládaná zelenina (papričky, kapary apod.), česnek, olivový olej. Obchoduje se tu také se zvířaty a k dalším nekulinářským věcem patří rostliny (Lonika si domů kupuje oregánu a verbenu), ručně vyráběné mýdlo, ohromné kovové peky (viz výše), kovové a dřevěné nářadí, hodinky, staré knihy.
Ovšem co náhoda nechtěla: na trhu potkáváme staré známé, se kterými jsme se zpřátelili během našeho pobytu v Malajsii. Tedy já chodím, fotím a ničeho jiného si moc nevšímám, ale Lonika má bystré oko a nic ji neunikne. Ani Jarkulišovi, kteří jsou zde na dovolené se všemi dětmi. Krátké, ale milé setkání po letech, někde úplně jinde, než bychom čekali :).
Zadvarje je sama o sobě malebná vesnička. Staré kamenné domy, upravené zahrádky, na některých místech ještě ruční pumpy na vodu. A necelých 200 metrů od hlavní ulice přicházíme k hlubokému úzkému kaňonu řeky Cetiny. Klidná Cetina se o nějakých 15 km dál v Omiši vlévá do moře, ale zde, na horním toku, se řítí divokým kaňonem, kde mimo jiné tvoří 50m vodopád Gubavica. Na kraji kaňonu se tu právě staví několik vyhlídek na řeku i vodopád. O něco níže Cetina protéká vodní elektrárnou Kraljevac, která je vidět i od velkého kříže s vyhlídkou v poslední zatáčce před vjezdem do vesnice. Příroda je tu krásná, byť poměrně divoká. | Apartmani Denis • Omiš – Nemira | |
