Maribor je druhé největší slovinské město, jehož historie sahá až do roku 1164. Dnes je průmyslovým centrem Slovinska, ale v jeho centru se běh historie nezapře - mohutná gotická katedrála ze 12. století dodnes dominuje Slomškovu náměstí a renesanční radnice ze 16. století zase náměstí Hlavnímu.

Šťastnou shodou okolností jsme zaparkovali kousek od centra, u zcela nové dřevěné pěší lávky přes Drávu, stojící vedle Starého mostu. Je to naprosto luxusní způsob, jak přejít řeku a vyhnout se dopravě. Po procházce městem si na Hlavním náměstí sedáme na skvělou snídani v kavárně Nana a pak už vyrážíme směr Chorvatsko.

Před rokem mě uhranul přejezd slovinsko-chorvatské hranice přes vesničky, lesy a hory na pomezí obou zemí. Tehdy jsme sjeli z dálnice, abychom se vyhnuli notorickým zácpám na hraničním přechodu, způsobené tím, že Chorvatsko nebylo v schengenském prostoru. To 1. ledna 2023 vstupem Chorvatska do Schengenu odpadlo, neodpadla však drahá slovinská dálniční známka. O důvod navíc se i teď dálnici vyhnout.

Lesy na hornatém slovinsko-chorvatském pomezí jsou malebné a hluboké. Možná proto v nich ve 13. století postavili Trakoščan, dnes nejznámější chorvatský hrad. Pod hradem si děláme krátkou zastávku, než zamíříme na chorvatskou dálnici A2. 

Slabina chorvatských dálnic − kombinace mýtných bran s nedisciplinovanými Chorvaty – je dostatečně známá, takže se omezím jen na konstatování, že jsme za cestu k pobřeží nabrali 3 hodiny zpoždění a do cílové Nemiry přijíždíme v půl sedmé večer.

Prostředí je kouzelné. Apartmán máme přímo na pláži – stačí sejít na terasu a pak po pár schodech k moři. Výhled na moře s ostrovem Brač v pozadí, přímo vedle nás malebná restaurace, v ulici nad námi supermarket Studenac.  Nemira je formálně součástí Omiše – do jeho centra je to 40 minut po pláži nebo 5 minut autem. Tak tady si to asi užijeme :). A začínáme hned večeří v sousední restauraci (skvělá plněná pljeskavica a grilovaná ryba + pivo Velebitsko).

Viz Split.