Prvního února 2008, neboli roku 2551 thajského kalendáře, jsem se ocitl na letišti v Bangkoku, hlavním městě království s nejdéle sloužícím panovníkem na světě, obdivovaným devátým pokračovatelem dynastie Čakri, králem Rámou IX, Bhumibolem Adulyadejem. Tentokrát jsem nepřiletěl z Bangladéše, jako před devíti lety a mým cílem není soukromé cestování po Thajsku. Přiletěl jsem z Evropy a za prací.
Co tu dělám? Česká republika financuje projekt informačních kampaní o národních parcích na thajsko-myanmarském pomezi zvaném Western Forest Complex. Kampaně jsou zaměřeny na obyvatele Bangkoku a na vesničany žijící ve Western Forest a okolí. Mým úkolem je projekt zrealizovat. Více se k němu dostanu později. Teď ale zpět ke králi – vždyť kým jiným začít povídání o pobytu v této zemi něž osobou krále, jenž je přes všechny rozmanitost země vlastně jediný, kdo sjednocuje všechny Thajce?
Král Rama IX. je známy svojí skladatelskou činností. Složil například současnou thajskou hymnu a řadu další hudby. Hymnu můžete slyšet před každým divadelním, filmovým nebo koncertním představením a také z městského rozhlasu na ulicích každý den v 8 a 18 hodin. V té době lidé, je-li to možné, pozastavit veškerou činnost a po dobu znění hymny ve stoje vzdávají králi hold. Nabídku skladeb složených králem je možné nalézt v obchodech s hudbou. Kromě toho je král na fotografiích také zobrazován jak sám fotografuje – a vždy fotoaparátem Canon, odtud titulek tohoto článku.
 |
| Kromě skládání hudby král také fotografuje • Bangkok |
S králem se setkáváme na každé kroku. Jeho portréty zdobí nejen ulice, ale také úřady, banky, obchody, krámky a domovy. Jeho obliba je univerzální a ani v nejmenším formální. Jinými slovy Thajci svého krále zbožňují, stejně jako zbožňovali jeho předky, především Rámu IV. Mongkuta a jeho syna Rámu V. Chulalongkorna, kteří se zasloužili o modernizaci Thajska ve smyslu zrušení otroctví, liberalizace obchodu se Západem apod. Především jej však uchránili od kolonizace, takže Thajsko je jedinou zemí jihovýchodní Asie, kterou nikdy neovládla žádná západní mocnost.
Tato „thajskost” Thajska se mimo jiné projevuje tím, že je velmi těžké se zde domluvit jakýmkoliv evropským jazykem. I přes nápor západních turistů Thajsko „odolává” a kromě Thajců pracujících v turistickém průmyslu se domluvíte jen thajsky. Thajština sice má jednoduchou gramatiku, ale to je asi tak všechno co je na ní jednoduché. Vše ostatní – od písma, přes výslovnost až po několik různých stylů řeči používaných pro různé situace – je pro Evropana komplikované, až nepochopitelné. Do thajštiny se snažím trochu pronikat, o čemž určitě ještě napíšu.
Projekt je naplánován na celý rok 2008, přičemž v Thajsku budu pobývat 8 měsíců. Proto jsme sebou vzal i Táni a Mikiho (manželka a 3měsíční syn). Za dva týdny co jsme tady – bydlíme v Hua Hin, přímořském letovisku asi 200 km na jih od Bangkoku – jsme se zatím stačili aklimatizovat na thajské klima (teď, v zimě, teploty kolem 30 stupňů a vlhkost 70 %) a já jsem strávil pár dní zařizováním v Bangkoku. Jak bude pokračovat naše přizpůsobování thajskému způsobu života se brzy uvidí.
