TOPlist

Jak se rodí Hanuman (20. 9. 2008)

Oblasti mimo turistický ruch jsou vždy trochu klidnější a tradičnější – což v Thajsku znamená ještě ne úplně západní. Návrat do Hua Hin přes Surat Thani a naše okresní město Prachuap Khiri Khan byl protkán takovými obyčejnými místy – pouliční jídelny, tradiční noční trhy (tedy bez cetek pro turisty, jen stánky s jídlem), výrobny domečků pro duchy, tříkolové šlapací rikšy, čínské obchody s bylinami atd...


A je tu dovolená, což pro nás znamená na čas opustit Hua Hin a vydat se na cestu – tentokrát na jih Thajska, hlavně si užít moře. Cestou na jih jsme se zastavili v Ranongu, pohraničním městě u hranice s Barmou – příjemné, byť typicky thajsky roztahané město s malou čínskou čtvrtí. Její sino-portugalská koloniální architektura plus četné nápisy v barmštině mu dodávají zajímavou atmosféru. Ranong je často navštěvován bělochy, kteří si chtějí prodloužit thajské vízum. Přeplaví se do Barmy na druhé straně zálivu a cestou zpět dostanou nové thajské vízum. I z toho důvodu je tu jakási mini-Khaosan Road se západními hotýlky, bary, obchody.

Řidič mě láká do songthaew před obchodem s thajsko-barmským poutačem • Ranong

„Ráj na zemi" říkají jedni. „Totální úpadek kultury i mravů" říkají druzí. No, nechali byste si místo s tak rozdílnými náhledy ujít? Pro mě nebylo možné než vidět a udělat si vlastní názor. Ano, mluvím o Phuketu, oslavovaném i zatracovaném ostrově na thajském andamanském pobřeží. Přijeli jsme zrovna v den, kdy demonstranti proti Samartově vládě obsadili letiště. Jeli jsme kolem, ale převládající chaos se stovkami lidí zmateně pobíhajícími kolem svých kufrů jsme považovali za další thajskou verzi dopravního systému. Spolu s rozkopanými pozemky, odpadky všude kolem (není pouze na Phuketu, ale v celém Thajsku) byl vstup na Phuket spíš rázu „ty vole, kam jsme to zase vlezli”. Ještě že jsme měli auto a mohli se přesunout kam jsme chtěli. Téměř úplně prázdné pláže se ukázali docela příjemné. V sezóně tak prázdné asi nejsou, ale viděli jsme, že Phuket není úplně marný – když na něj jedete v období dešťů. I tak je však nutné překousnout neustálý stavební ruch, odpadky hned za ploty i nejluxusnějších resortů, zkrátka panenský ostrov to není a už nikdy nebude, ani kdyby ho celý srovnala se zemí obrovská tsunami. Jedna tu nadělala paseku před 4 léty, dle opravených a nově rozestavěných hotelů se turisté vrátili v plném počtu.

Světelné divadlo při éterickém západu slunce v uličkách protkaných ryze světskými dráty – pohled stejně schizofrenní, jako je celý Phuket • Kamala
Tsunami přichází... prý se zjevila jako tenká černá čára na obzoru • Patong • Ko Phuket

Jih Thajska je rájem pro milovníky ostrovů. V sezoně tu jsou statisíce turistů, mimo sezonu daleko míň. Teď je mimo sezonu a my si užívali téměř prázdných pláží na Lantě, Ao Nam Mao u Krabi a téměř nenavštěvované pláže u městečka Khanom na pobřeží Thajského zálivu – s výhledem na Samui, ale na rozdíl od něj s totálně prázdnými plážemi. Lanta je jedním z míst, kde je několik vesniček mořských nomádů – ve směs rybářů.

Tradiční rybářská vesnice chao lay (mořských nomádů) • Sang Gau • Ko Lanta

Oblast bizarních skal vystupujících přímo z moře v provincii Krabi jsem si zamiloval už před deseti lety takže návrat byl příjemný. Přebývali jsme na úplně prázdné pláží v zálivu Nam Mao. Odsud to bylo co by kamenem dohodit (a půl hodiny člunem doplout) na poloostrov s plážemi Rai Leh, který je přístupný pouze lodí.

MHD (mořská hromadná doprava) • Krabi
Audience, Wat Tham Seua • Krabi

Jih je posledním místem v Thajsku, kde je ještě možné spatřit tradiční stínové divadlo a výrobu loutek. V Nakhon Si Thammarat – jednom z těch příjemnějších thajských měst – se této tradici věnují dvě studia. Návštěvníci jsou vítáni a kromě výroby loutek z kravské kůže můžou shlédnout i krátké představení. Loutky tradiční, příběh moderní – už dlouho jsme se tak nezasmáli (a nemuseli jsme rozumět ani slovu).

Tradiční stínové divadlo a moderní příběh o lásce • Nakhon Si Thammarat
Jak se rodí Hanuman, jeden z hrdinů tradiční epopeje Ramakien (ano, podobnost s Hanumanem z Rámajány není náhodná – je to samý Hanuman a stejná epopej) • Nakhon Si Thammarat

Oblasti mimo turistický ruch jsou vždy trochu klidnější a tradičnější – což v Thajsku znamená ještě ne úplně západní. Návrat do Hua Hin přes Surat Thani a naše okresní město Prachuap Khiri Khan byl protkán takovými obyčejnými místy – pouliční jídelny, tradiční noční trhy (tedy bez cetek pro turisty, jen stánky s jídlem), výrobny domečků pro duchy, tříkolové šlapací rikšy, čínské obchody s bylinami atd.

Domečky pro duchy čekají na kupce • Kanchandit
Čerstvé párky na nočním trhu • Prachuap Khiri Khan

Ještě před odletem jsme si nechtěli nechat ujít vyhlášené plovoucí trhy. Podívali jsme se na jeden více-méně tradiční, který se koná každý víkend na kanálech městečka Ampawa. Městečko je přeplněné thajskými turisty, kteří si sem přijeli zavzpomínat na staré časy, kdy byly plovoucí trhy na stovkách kanálů v širokém okolí kolem Bangkoku běžným jevem. V Ampawě je ještě stále možné tento ztracený čas zažít – a bez bílých turistů, kterých jsme napočítali jen pár.

Noční plovoucí trh • Ampawa

Nejznámější thajský plovoucí  trh v Damnoen Saduak je naopak určen pro západní turisty. Pamatuji si ho z doby před deseti lety od kdy se docela změnil – za tu dobu se z něj stala ještě větší továrna na „tradiční” zážitky. Z domů podél kanálů jsou velké hangáry pro suvenýry, převládá beton a motorové lodě. Pár tradičních záběrů se tu však s trochou štěstí stále ještě dá pořídit – pro ty, kdo nemají čas jet třeba do Ampawy. Na druhou stranu se mi líbily některé stánky, jaké bych na normálním trhu nenašel. Třeba jeden s ovocem, který měl anglické cedulky popisující mangosteen, longan, rambutan a pár dalších ne zcela známých druhů ovoce. Pro člověka, který se chce rychle zorientovat výborná pomůcka.

Doslova za pár dní odlétáme domů, takže toto je poslední zpráva z Thajska. Mám však spousty fotek, které budu ještě dlouho třídit a dávat na web – těšte se.

Babi s plackami • Damnoen Saduak

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit