Krujë (Kruja)
- Podrobnosti
- Vytvořeno 5. 4. 2009 •
- Aktualizováno 5. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 5136×
Z bazaru ve tvaru L vycházíme na silnic vedoucí přímo k hradu, bývalém sídlu Skanderbega. Hrad, postavený na vyvýšenině, je samozřejmě vidět už z příjezdové cesty do Krujë. Jeho kamenná věž je jedním z nejznámějších – a nejvíce propagovaných – symbolů Albánie. Uvnitř hradu je několik muzeí, restaurací, stánky s občerstvením a samozřejmě pouliční prodejci suvenýrů. Především je ale pěknou ukázkou – i když daleko menší než Berati – albánského středověkého opevněného města...
Den 19, úterý 31. 7. 2007
Největším albánským hrdinou, který v vedl v 15. století boj proti Otomanské invazi, je Gjergj Kastrioti, více známý jako Skanderbeg. Nese po něm jméno hlavní tiranské náměstí, kde také stojí socha Skanderbega na koni, doplněná albánskou národní vlajkou. Každé město má jeho ulici nebo náměstí, avšak jen jedno město se může pyšnit tím, že bylo jeho základnou. Je jím Krujë, městečko na úpatí horského masívu Mali i Skëndërbeut, asi 40 km od Durrësi.
Krujë leží v horách, 10 km nad městem Fushë-Krujë (Dolní Krujë), které je zastávkou na hlavním silničním tahu Tirana-Skodër. Z Durrësi jezdí furgony do obou z nich, ale do Krujë jich je daleko méně. Nejprve se snažíme nalézt přímý furgon, ale nakonec rezignujeme a nasedáme odjíždíme do Fushë-Krujë. Ve Fushë-Krujë, na chaotickém stanovišti furgonů spojeném s tržištěm, pak přesedáme na další furgon, který nás vyváží krásnými jehličnatými lesy do kopci obklopené Krujë.
Krujë (Kruja)
Centrum Krujë je malé, jeho poznávacím znamením je velká socha Skanderbega a hotel Skanderbeg. Město je postaveno v horách, většina ulic poměrně prudce stoupá do kopce, domy jsou pokryty oranžovými taškami. Procházíme bazarem, který byl pečlivě zrekonstruován a dnes slouží výhradně pro obchody se suvenýry. Má být jedním z nejlepších místem v Albánii kde nakoupit suvenýry. Mezi turisty asi nejvíc letí malé kamenné bunkry ve tvaru popelníků, protože ty má skoro každý krámek. Zajímavější jsou tradiční vlněné kónické čepice qelshe, koberce, košíčky vydlabané ze starých olivovníků, dřevořezby.
Z bazaru ve tvaru L vycházíme na silnic vedoucí přímo k hradu, bývalém sídlu Skanderbega. Hrad, postavený na vyvýšenině, je samozřejmě vidět už z příjezdové cesty do Krujë. Jeho kamenná věž je jedním z nejznámějších – a nejvíce propagovaných – symbolů Albánie. Uvnitř hradu je několik muzeí, restaurací, stánky s občerstvením a samozřejmě pouliční prodejci suvenýrů. Především je ale pěknou ukázkou – i když daleko menší než Berati – albánského středověkého opevněného města.
Nejvýše se nachází kamenná věž, zbytek je postaven ve svahu pod ní. Nejníže jsou domy poddaných. V jednom z nich, kdysi patřícím bohaté rodině Toptani, je Etnografické muzeum. Umožňuje vidět tradiční rozčlenění domu a domácnosti. Ve spodním patře byl chován dobytek a uskladňovány a lisovány olivy. V horním patře žila rodina v místnostech hojně pokrytých koberci, obložených dřevem a zateplených kožešinami.
Velká část pozemku hradu je nezastavěná, na troud vyprahlá země, pokrytá seschlou žlutou trávou. V nejnižší části je však malá čtvrť s několika uličkami – kamenné bludiště s kamennými domy. Sem se „ukrýváme“ před sluncem. I když ukrýváme je silné slovo, protože si tu není kde sednout a odpočinout. A hele, vlastně je! Hned vedle teqe (bektašistická svatyně) rodiny Dolma je starý kamenný hammam (veřejné lázně).
 |
| Hrad nad městem |
Sousední teqe je malý bektašistický chrám. Bektašismus je súfijská odnož islámu, založená ve 13. století. Do Albánie se dostala s Otomany a dodnes zde „žije“ – důkazem je i toto teqe, které má ve správě krujská rodina Dolma. Teqe stojí na miniaturním nádvoří s dvěma hroby stíněnmými olivovníkem. Ve svatyni s kopulí, jež ještě nese zbytky fresek, je několik náhrobků přikrytých zeleným plátnem.
Bektašism byl pro zdejší horaly přitažlivý tím, že jeho rituály byly blízko lidovým zvykům. Do Albánie se dostal s derviši, kteří se snažili začlenit do něj místní zvyky a tradice. A právě teqe byly jejich svatyněmi. Bektašistou byl například také Ali Pasha Tepelenë. Po vypovězení z Turecka je od roku roku 1925 sídlem bektašistů Albánie.
Při hledání dopravy z Krujë do Fushë-Krujë pozor! Řidiči furgonů se vás budou snažit přesvědčit, že si je musíte najmout jako taxi, což přijde na 10násobek normální taxy. Je potřeba trochu trpělivosti, ptaní se různých řidičů a hlavně nepřijít později než v raném odpoledni. Z Fushë-Krujë jezdí do Durrësi furgonů dostatek.
Den 20, středa 1. 8. 2007
Začíná náš poslední den v Albánii. Autobus z Durrësi do Shkodëru odjíždí z autobusového nádraží, které je přímo před vlakovým nádražím – v Albánii nevídaně pohodlné řešení. Durrësi je vůbec celkem organizované (a relativně čisté) město – vedle pláží to možná bude jeden z důvodů proč přitahuje tisíce návštěvníků.
Za hodinu a půl se před námi vynořuje skála s hradem Rozafa a přejíždíme most přes řeku Kir. Přijíždíme do Shkodëru a uzavíráme tak náš albánský okruh.
Shkodër (Shkodra, Skadar)
Na rozdíl od prvního příjezdu do Shkodëru mám pocit, jako bych se vracel na důvěrně známé místo. Známe ulice, křižovatky, domy, parky. Víme kde co je, což také využíváme ke zjištění dopravy do Černé Hory. Chceme jet minibusem, ale ranní už odjel a odpolední pojede ve tři hodiny. Potkáváme mladého tureckého Australana, který je na cestě po Evropě. Jede z Turecka, kde má část rodiny a míří na studia do Anglie. Ani nám ani jemu se nechce čekat na minibus, tak spolu domlouváme taxi. Shodou okolnosti potkáváme i skupinku Čechů, kteří taky míří do Černé Hory – ti si berou další taxík.
Taxi nás veze pouze na hranici, kde jsme přepokládali, že bude návazná doprava. Bohužel není. Překračujeme čáru a dáváme se všichni do stopování.
