Na hranicích jde vše v pohodě, překračuji hraniční řeku a po sedmi měsících opouštím Ghanu. Na druhé straně hranice, v Pobřeží slonoviny, nastávají první problémy, přesně ty, které jsem očekával – neumím francouzsky, takže se mi těžko komunikuje...
Akkra
Den 215/1, sobota 12. 2.
Afrika chystá neustálá překvapení, je třeba měnit plány a improvizovat. I já jsem byl nucen doslova na poslední chvíli úplně předělat své plány na celý měsíc cestování. Díky konfliktu Nanumbů a Konkumbů, který přerostl v etnickou válku do níž jsou zataženy 4 kmeny, byly všechny autobusy na sever Ghany do odvolání zrušeny. Jediný spoj, který funguje je jednou týdně Akkra – Ouagadougou (Burkina), který postiženým územím jen projíždí. Ten je ale bohužel vyprodán, čímž se mi cesta na sever uzavírá. Tzn., že místo původního plánu Burkina – Mali – Senegal – Pobřeží slonoviny se musím vydat opačným směrem: Pobřeží slonoviny – Mali – Senegal – Mali – Burkina. Odjíždím tedy do Takoradi, odkud chci chytnout tro-tro na hranice s Pobřežím slonoviny.
V Takoradi (hrozná díra, ve které mimochodem naši letci pomáhají budovat ghanské vojenské letectvo) odjíždím na hranice. Mezitím mě ještě jeden mladý kluk stačil odhadnou na Jihoafričana (to se mi ještě nestalo, většinou mě mají za Američana nebo Němce).
POBŘEŽÍ SLONOVINY
Na hranicích jde vše v pohodě, překračuji hraniční řeku a po sedmi měsících opouštím Ghanu. Na druhé straně hranice, v Pobřeží slonoviny, nastávají první problémy, přesně ty, které jsem očekával – neumím francouzsky, takže se mi těžko komunikuje. Naštěstí mám jakous-takous příručku, ze které jsem se naučil nějaké číslovky, pozdravy apod. Bude to ale asi bída a už chápu jak se v zahraničí cítí ten, kdo neumí cizí řeč. Já se teď budu většinou pohybovat ve frankofonní Africe, takže budu trpět (oni ale taky!).
Měnovou jednotkou je CFA frank, který byl nedávno devalvován na 1 FFr / 100 FCFA. Bankovky mi připadají plátěné a není na nich žádný stát původu, protože se jimi platí v šesti státech. Musel jsem ale zkontrolovat, jestli jsem dostal ty správné CFA, protože ve střední Africe se používá také CFA ale středoafrické.
Cesta z hranic do města Aboisso, kde bych měl přesednout na Abidjan, trvala strašně dlouho, hlavně kvůli celním a policejním kontrolám, protože se touhle cestou pašuje řada věcí. I my pašujeme v našem minibusu nějaké tašky. Vždycky ale snadno projedeme, když někdo z pašerácká bandy celou záležitost s policajtem „prodiskutují”.
Aboisso
Na první pohled je vidět, že Pobřeží slonoviny je bohatší než Ghana. Silnice jsou perfektní, taky je tu hodně obdělaných polí, což jsem v Ghaně neviděl. I minibusy jsou lepší a v Aboisso jsem podél řeky viděl dokonce pouliční lampy! Všechno je tady francouzské, včetně dlouhých baget. Působí to ale sympatickým a uklidňujícím dojmem. Aboisso (60 km od hranic) je celkem upravené (na africký standard), i když kolem trhu, stanoviště autobusů a vůbec míst kde se pohybuje spousta lidí, je bordel. Uchyluju se do malého hotýlku, kde si připadám jak v Evropě – čistá postel, větrák, mám i samostatný záchod a sprchu, oboje čisté, a malý balkónek s výhledem na ulici.
Do Abidjanu se mi už nechtělo, protože bych přijel za tmy a musel bych hledat nějaké ubytování (netroufl bych si tam spát na ulici jako v Ammánu), takže můj první den v Pobřeží slonoviny končí v Aboisso.
Zítra je začátek ramadánu, což je devátý měsíc muslimského kalendáře (muslimů je v Pobřeží slonoviny jen 25%). Během ramadánu nesmí muslimové od svítání do soumraku jíst a pít. Uctívají tak měsíc, kdy se Mohammed postil a od Alláha přijímal poselství, které je dnes známo jako Korán. Ještě než jsem odjížděl z Ghany, mluvili o ramadánu v televizi, přičemž kladli důraz na to, že muslimové tvoří nejzaostalejší a nejšpinavější část obyvatelstva Ghany.
