Do Ouagadougou přijíždíme skoro na čas, jen asi o 10 minut později, což je na Afriku přesnost přímo atomová. Kdysi doma jsem viděl fotku nádraží v Ouagadougou – byla to jen dřevěná chatrč. Dnešní nádraží je moderní budova, která už si zaslouží název nádraží. Jako jediné z nádraží kterými jsem cestou projížděl není stavbou súdánského stylu.
Je už večer, tak se hned uchyluju do předem vybraného hotýlku. Stejně jako Bobo i Ouaga na mě působí uklidňujícím dojmem. Asi je to tím, že je vidět, že nikdo nikam nespěchá a podle chování lidí bych rozhodně neřekl, že jsem v jedné z pěti nejchudších zemí světa – jsou živí, vesele se baví s přáteli a asi je nic netrápí – tohle není země pro ambiciózní typy.
 |
| V Ouaga uvidíte jak křesťanskou katedrálu... |
Cestou do hotýlku procházím kolem velké mešity. Mešity v Sahelu mají nezvykle velký počet minaretů, tahle má 4. Na Středním východě jsou průměr jen dva. Možná to pramení z jejich komplexu méněcennosti, takže se alespoň snaží přebýt ostatní v tom, co můžou lehce uskutečnit – tj. postavit mešitu. Na rozdíl od ostatních zemí Sahelu, v Burkině není muslimská většina, což je zde vidět i na větším počtu kostelů, který jsem v Mali viděl jen v Bamaku. Důvodem této anomálie je, že tu v době pronikání Arabů do Západní Afriky byly silné říše, které měli sílu odolat.
Na rozdíl od Bobo tady ale není tolik stromů a je cítit, že je to hlavní město, protože je tu příliš mnoho lidí a příliš mnoho mopedů.
 |
| ... tak muslimskou mešitu (tato je stylovější než mešita v Bobo). Ani jedno ale není jejich přirozené náboženství |
Den 234/20, čtvrtek 3. 3.
Rozhodl jsem se, že když mi nevyšel Senegal, podívám se alespoň do Toga. Nemám sice tožské vízum, vystavuje je prý ale francouzské velvyslanectví.
Odpoledne ho už skutečně mám. Je sice platné jen na 5 dní, ale snad to bude stačit. Trochu problematické bude ale dostat se do Lomé, protože přímá spojení jsou příliš drahá, takže budu muset cestu rozdělit na etapy. To budu ale zase závislý na příliš mnoha řidičích a i návaznost není jistá. Naštěstí mám dost času, takže můžu riskovat. Už jsem si zvykl, že tu většinu času trávím buď cestováním nebo čekáním a že cestování se tady počítá spíše na dny než na hodiny. Bush taxi směrem Togo odjíždí každé ráno kolem sedmé ze stanoviště asi 4 km od centra. Bude to fuška vstávat tak brzo a navíc se dopravit tak daleko od centra. Městská hromadná doprava (6 autobusových linek) má fungovat od šesti ráno, tak to snad půjde.
 |
| Nový trh v Ouaga je sice čistý a pěkný, ale nějak to není ono, nějak postrádá tu pravou africkou atmosféru. Staré trhy, ač špinavé, jsou v tomto lepší |
V centru Ouaga je postaven nový moderní zastřešený tržní areál. Obchodování hned vypadá jinak, o mnoho důstojněji. Nejsou tu žádné kaluže, bahno a spousty hnijících odpadků jako na většině trhů. Jen jsem zvědav, jak dlouho jim to tak vydrží.
Na ghanském velvyslanectví si ověřuji jaká je situace s válkou Nanumbů a Konkombů na severu Ghany a jestli je hranice s Togem pořád ještě uzavřená. Mám smůlu: pořád se válčí a hranice je zavřená. Z toho vyplývá, že z Lomé budu muset jet zpět do Burkiny, odtud teprve do Ghany, pak projet to proklaté válčící území než se konečně dostanu do Akkry. Ještě že mám vícenásobné vstupní vízum do Burkiny, takže alespoň o tohle se nemusím starat.
 |
| Burkina stojí na křižovatce mezi muslimským, křesťanským a animistickým světem. Na obrázku jedna z opravdových křižovatek v Ouaga s mešitou v pozadí |
