Petrodvorec

Dál na východ za Ermitáží je přístavní molo od kterého vede kanál až k Velké kaskádě. Car tak mohl dojet z lodi až do poloviny kanálu, kde teprve přesedl do kočáru. Teď je molo používané jako přístaviště pro rychlé dopravní lodě – Rakety – kyvadlově přepravující turisty mezi Petrodvorcem a přístavním molem před Ermitáží v Petrohradě...

Petrodvorec

Petrodvorec se teď znovu jmenuje Petergof, jako před sovětskou érou. Přijíždíme na nádraží, ale k paláci musíme ještě městskou.

Autobus městské nás dováží až přímo před brány obrovského parku, který celý palác obklopuje. Přes ulici, téměř naproti vstupní bráně, je krásná Petropavlovská katedrála. Má 5 dómů, které svojí rozmanitostí a barevností připomínají chrám Vasila Blaženého v Moskvě.

V zahradách Petrodvorce hrají stylově oblečení hudebníci (foto Karin Petrikovitsová)

U vchodu do parku stojí několik mikrobusů, které nabízejí dopravu do Petrohradu až na Baltické nádraží za trochu vyšší cenu než kolik stojí vlak do Petrohradu a MHD v Petrodvorci dohromady. Za branou jsou další podnikatelé – tentokrát prodejci zmrzliny.

Je tak akorát čas na oběd. Vyhledáváme si klidné místo v ústraní pod stromem a piknikujeme (tohle slovo v češtině asi neexistuje, ale budu ho nejspíš muset "vynalézt", protože ho potřebuju). Ještě v Petrohradě jsem si pro tenhle účel koupil 2 záviny a vodu.

Park je opravdu rozlehlý a rozmanitý. My teď zrovna sedíme na tráve za živým plotem, kterých tady jsou kilometry. Jsou docela pěkně ostříhané, stejně jako většina jehličnatých stromů v parku. Mezi palácem a vstupní branou jsou první fontány. Všechno je moc pěkně upravené, i když je to opět navrženo a postaveno v typicky carsky velkorysém duchu.

Palác je podlouhlý a z velké části dobře udržovaný. I tady se naučili využívat turistického ruchu, takže vstupné se platí už i do vnitřního parku rozprostírajícím se za palácem směrem k moři. Ceny jsou samozřejmě dvojí – pro Rusy a pro cizince, ale máme štěstí (nebo dobrý přízvuk), protože nám prodávají „ruské” lístky. Ještě před vstupní branou do vnitřního parku je spousta stánků s pohledy a jinými suvenýry.

Před vchodem do paláce je opravdu nával. Poněkud jsem ale nepochopil, jak se dostat dovnitř. Jediné co je mi jasné je, že vidím dvě fronty. Jedna je kratší (asi 50 lidí) a končí u jednoho malého postranního okénka. Z cedulí, které tam jsou vyvěšené dedukuju, že je to fronta pro ruské občany a cizince v ní neobslouží. Druhá fronta je delší a širší (asi 100 lidí) a končí u hlavního vchodu do paláce. Tam jsou anglické nápisy, což znamená že je to fronta pro cizince. Nikde tam ale není cena.

Situaci ještě komplikuje ta skutečnost, že v druhé frontě někdo má a někdo nemá lístky. Cizinci si asi mají stoupnout tam (i když se vůbec, ale vůbec nehýbe, spíš jen narůstá) s tím, že na jejím konci si možná budou moci koupit lístek Je taky možné, že lístek se kupuje úplně jinde a ve frontě má pak cenu stát jen s lístkem. Kdo se v tom má vyznat!

Nikde nejsou žádné informace a nikdo nic neví. I Rusové zmateně pobíhají sem a tam. Připadám si opět trochu naivní, že jsem přišel a ještě si myslím, že se dostanu dovnitř. Pro jistotu si stoupáme do "ruské"fronty, kde alespoň víme, že dostaneme lístek (pokud babušku přesvědčíme, že jsme Rusové).

Chlupi s Karin po chvíli čekání odcházejí, my s Táňou asi půl hodiny čekáme ve frontě, trochu se hýbeme, ale není to nic moc. Nakonec to i my vzdáváme a jdeme se radši projít po zahradě, abychom z Petrodvorce vůbec něco měli, protože už jsou skoro 3 hodiny odpoledne.

Počasí nám přeje, sluníčko svítí, takže den jako stvořený pro guljanie v krásném parku, jakým tenhle opravdu je.

Petrodvorec původně vznikl jako místo, odkud Petr Veliký dohlížel na stavbu námořní pevnosti na ostrově Kronštadt vzdáleném jen několik kilometrů od pobřeží. Nakonec se mu ale místo tak zalíbilo, že na něm postupně nechal postavit celou řadu paláců a okolní lesy nechal upravit do podoby parků.

Hlavní atrakcí komplexu je Velká kaskáda – soustava fontán a kanálů postavená přímo za palácem. Právě u ní stojíme – je opravdu skvělá. Má v ní být více než 140 fontán. Jsou uspořádány do různých geometrických obrazců a vodní proudy tak ve vzduchu vytvářejí roztodivné mlžné clony z rozprášené vody. Bílá barva vodní mlhy kontrastuje se zlatou barvou soch a vodních chrličů, které jsou součástí fontán.

Jelikož je palác na jakési stráni a fontány jsou do této stráně zabudovány, je na ně směrem od moře zajímavý pohled: vidíte fontány rozmístěné po celé stráni a nad nimi palác.

Park je tak rozlehlý, že nevíme kam jít dřív. Bohužel ho můžeme projít jen tak zběžně, protože nemáme dost času na detailní prozkoumání.

Velká fontánová kaskáda (foto Martin Dlouhý)

Procházíme se mezi samými fontánami, živými ploty, stromy a jinou zelení. Všechno je skvěle udržované – komplex je asi docela dobrá dojná kráva.

Jak přicházíme k Ermitáži (obrazárna) vidíme, že nedaleko ní právě sedá vrtulník – je možné se v něm proletět a vidět celý park z výšky. V Ermitáži byla dřív kromě obrazárny taky jídelna, ve které nebylo jídlo servírováno sluhy, ale speciálním výtahem byl do patra dopraven vždy celý prostřený stůl!

Dál na východ za Ermitáží je přístavní molo od kterého vede kanál až k Velké kaskádě. Car tak mohl dojet z lodi až do poloviny kanálu, kde teprve přesedl do kočáru. Teď je molo používané jako přístaviště pro rychlé dopravní lodě – Rakety – kyvadlově přepravující turisty mezi Petrodvorcem a přístavním molem před Ermitáží v Petrohradě. Je to sice 10× dražší než vlakem, ale ta chuť jet zpátky jinou cestou nás přesvědčuje abychom si jízdenky (plavenky) do Petrohradu přeci jen koupili. Raketa odplouvá každých 30 minut a lístek platí na kteroukoliv plavbu, takže máme dost prostoru rozhodnout se kdy pojedeme.

U jedné z fontán je dřevěný altánek, ve kterém je podivné hemžení lidí – lidi se tam převlékají! Když přicházíme blíž vidíme, že se tady člověk může za menší(?) úplatu převléknout do kostýmu z 18. století a nechat se vyfotit před fontánou nebo prostě jenom tak. Jen ten rachot vrtulníku mi k těm kostýmům nesedne.

Dál po pobřeží přicházíme k budově Monplaisir. Toto je budova, která z areálu stála jako první. Je nejjednodušší, dřevěná a Petr Veliký ji prý měl ze všech nejraději.

Uhýbáme z cesty po pobřeží a dostáváme se do Alexandrova parku, který je úplně jiný než zbytek parku. Je to vlastně téměř nedotčený les, jen sem tam jej protíná cesta. Carové tady měli opravdu všechno. V parku je i chata postavená roku 1829 podle typického anglického venkovského stavení.

Je už čas vracet se zpět k molu, abychom se včas dostali do Petrohradu. Jdeme podél další zajímavé soustavy fontán. Je opět vybudována ve stráni a voda má tudíž možnost téct po kaskádě dolů. Nahoře je velký zelený drak, z jehož chřtánu tryská voda.

Naposledy procházíme kolem Velké kaskády. Teď je v úplně jiném světle a vypadá zase jinak. Je víc plastická, protože slunce už je jen těsně nad obzorem. Nesvítí na ni tudíž z takové výšky, která by nedávala prostor pro takovou hru stínů jakou teď vidím.

Na molu už je shromážděno hodně lidí. Je půl šesté, připlouvá Raketa, ale protože jsme daleko v řadě, nenastupujeme do ní – neměli bychom při plavbě dobrý výhled ven.

Po odjezdu (nebo spíš odletu, protože po dosažení určité rychlosti je loď téměř celá nad hladinou) jsme první v řadě na další Raketu. Když přijíždí, předbíhají nás nějaká děcka, vbíhají na palubu (přestože nezaplatila) a zabírají místa hned vepředu. Nejdřív jsem nechápal, proč se tak cpou, ale potom co začaly na celé kolo řvát „zanjato, zanjato” mi došlo, že je poslali nějací dospělí z konce řady, aby jim podržely místa. I tady se najdou vyčůránkové.

Cesta zpět je skvělá! Když nás míjí Raketa plující v protisměru je vidět jak vypadá v plné rychlosti. Díky důmyslným kýlům a ploutvím se při zvětšující rychlosti začne nadzvedávat až se úplně vynoří z vody a klouže vlastně jen po vodorovných ploutvích, které jsou umístěny vzadu a vepředu pod trupem. Odpor vody je tak celkem malý, takže může dosahovat (a taky dosahuje) vysoké rychlosti.

Petrohrad

Že se blížíme k Petrohradu poznáváme podle panelákové clony. Vjíždíme do ústí Něvy a projíždíme kolem nákladního přístavu. Kotví v něm nové i staré lodě – obchodní i válečné, dokonce tady trouchniví i nějaká dřevěná námořní loď vypadající jak ze 17. století.

Míjíme suchý dok a podél Vasiljevského ostrova se dostáváme před Petropavlovskou pevnost a pak Ermitáž.

Cestou zpět do hotelu se stavujeme v potravinách koupit vodu, chleba a nějaké ovoce. Nákup v tomto obchodě byl pěknou a i typickou ukázkou systému v současném Rusku. V obchodě o rozloze 10×7 metrů byly kolem dvou stěn 4 pulty a u třetí stěny jedna pokladna. Každý pult představoval jedno „oddělení” – maso, pečivo, ovoce/zelenina a nápoje. Nebylo možné přijít k pultu a říct, že chci vodu, chleba a tři jablka. Místo toho jsme u pultu s vodou museli požádat o vodu, řekli nám cenu, tu jsme zaplatili u pokladny a vodu si vyzvedli. To stejné se opakovalo s chlebem a jablky, vždy ale u jiného pultu. Takže 3 výrobky = 9× stát ve frontě.

Podobné je to ve většině obchodů – nejprve se vystojí fronta na zboží, prodavačka ho připraví (zabalí), mezitím se vystojí fronta na zaplacení a pak další fronta na vyzvednutí. Při znalosti cen a určité úrovni jistoty, že zboží do dvou minut nevyprodají se nějaká ta fronta dá vynechat. Nejde to ale třeba u ovoce, které musí nejdřív zvážit a teprve pak se člověk dozví kolik má zaplatit.

Dalším rysem je převažující počet obchodů kde prodavačka obsluhuje zpoza pultu. Stejně jako dříve u nás i tady ve všech potravinách, knihkupectvích, textilu atd. existují pouze pultové obchody. Výjimkou jsou supermarkety a prodejny luxusního zboží (třeba kožichy), kde jsou ale zákazníci sledováni ostřížím zrakem prodavaček.

Samozřejmě, že v každé zemi (hovořím o Evropě) se vyskytují pultové prodejny, ale jen tady jsem jich viděl tak drtivou převahu. Zákazníkům asi moc nevěří, což mi připadá jako další projev všudypřítomného nutkání lidi kontrolovat a ovládat.

Na většině obchodů je stejný „čtverečkový” systém uveřejňování pracovní doby jako v Litvě a Lotyšsku. Je to teda asi ruský vynález a musím říct, že docela dobrý.

Večer zase nepíšu deník – po těch kilometrech prochozených po Petrodvorci padáme po povinné studené sprše zničení do postele.

• ◄ Petrohrad I.
• Puškin ►