Dubrovnik
- Podrobnosti
- Vytvořeno 19. 8. 2009 •
- Aktualizováno 5. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3394×
Staré město je obehnáno vysokými kamennými hradbami, které jsou zcela kompletní. Je možné po nich obejít celé město – pokud se vám chce pochodovat 2 km na slunci a dát za to 50 kun, čili něco přes 200 Kč. Hradby byly postaveny mezi 13. a 16. stoletím a patří k nejlepším na světě. Jejich součástí je 16 věží a 3 pevnosti. V pilské bráně je velká cedule s podrobnou mapou starého města. Jsou na ni zaznamenány stovky míst, které byly zničeny nebo poškozeny ostřelováním Srbskou armádou během války 1991-2...
Den 23, sobota 4. 8. 2007
Na autobusovém nádraží nás vítá krásný východ slunce. Ještě něž sluneční kotouč sám vychází, posílá své posly ve formě vějíře zlatavých paprsků vystřelujících zpoza hor na východním obzoru. Jakoby se s námi Černá Hora chtěla rozloučit co nejdůstojněji.
Na rozdíl od cesty do Albánie, kdy se náš autobus z Hercegu Noveho do Budvy použitím přívozu přes nejužší místo boky vyhnul zdlouhavé cestě kolem celého zálivu, máme teď naopak možnost vidět celý záliv z blízka. Projíždíme tunelem a zastavujeme v Kotoru, abychom se pak vydali po silnici kopírující záliv až do Hercegu Noveho. U Perastu míjíme ostrůvek s kostelíkem svatého Jiří pak přívoz v Kamenari, nejužším místě zálivu, projíždíme Herceg Novi a stavíme na hranici s Chorvatskem.
CHORVATSKO
Dubrovnik
Do Dubrovniku přijíždíme v 9 hodin. Bus do Brna odjíždí v 7 večer, tak v úschovně na autobusovém nádraží necháváme batohy (za zavazadla podle počtu hodin) a vyrážíme do města.
Ani v Chorvatsku si neodpočineme od vysokých teplot a k tomu jsou ulice Dubrovniku jsou plné aut. Výrazně se nám ulevuje, když ze silnice zabočujeme ke schodům, jež vedou dolů ke starému městu.
Největším trhákem Dubrovniku je Staré město, asi tři čtvrtě hodiny pěšky od nádraží. Je to taková obrovská Budva. Až do roku 1909 se město jmenovalo Ragusa podle republiky Ragusa jejímž bylo od 14. století hlavním městem. Tvar republiky Ragusa je zodpovědný za ten úzký východní „cancour“ Chorvatska podél Jadranu. Slovanské jméno Dubrovník pochází z dubravy neboli dubu. Historie osídlení sahá do 7. století, kdy bylo Slovany a Avary zničeno římské město Epidaurum (dnes Cavtat). Ti co přežili založili 25 km severně vesnici Lausa (jméno údajně pochází z řeckého xau, čili sráz), z níž později vznikla Ragusa.
 |
| Palác Sponza a věž s hodinami |
Od roku 1979 patří Dubrovník do světového dědictví UNESCO, což se projevuje v neskutečném náporu turistů. Kromě desítek autobusů, které nás míjely cestou do města, je to vidět už při vstupu do Starého města. Na náměstí před pilskou bránou se jich hemží stovky. Koupenou snídani jíme ve stínu hradeb a nepřekvapuje nás, že stejně jako v Černé Hoře slyšíme poměrně často češtinu.
Staré město je obehnáno vysokými kamennými hradbami, které jsou zcela kompletní. Je možné po nich obejít celé město – pokud se vám chce pochodovat 2 km na slunci a dát za to 50 kun, čili něco přes 200 Kč. Hradby byly postaveny mezi 13. a 16. stoletím a patří k nejlepším na světě. Jejich součástí je 16 věží a 3 pevnosti. V pilské bráně je velká cedule s podrobnou mapou starého města. Jsou na ni zaznamenány stovky míst, které byly zničeny nebo poškozeny ostřelováním Srbskou armádou během války 1991-2. Podobně jako v Budvě byla všechna škoda odstraněna a památky restaurovány. Oproti Budvě ji však nezpůsobila přírodní pohroma, ale lidská blbost.
Za branou, na náměstí s Onufriho fontánou, stojí rozsáhlý františkánský klášter. Náměstí značí začátek hlavní staroměstské ulice zvané Placa, nebo také Stradun. Podél ní se tyčí bělostné domy, zakončené věží s hodinami v sousedství paláce Sponza. Vše tu je vypucované, bělostné, radostné. Davy lidí proudí sem a tam. Pojídají zmrzlinu, ryby, coca-colu, pivo, fotí se, kupují suvenýry. Je skoro neuvěřitelné, že před 15 lety to byla válečná zóna.
Na protějším konci Stradunu od pilské brány je další brána, vedoucí ven z města k přístavišti. Odsud vyplouvají loďky do Cavtatu. Obcházíme přístav, kde kromě moderních jachet kotví taky jedna dřevěná středověká galeona. Na výspě za hradbami a pevností svatého Jana se sluní a koupou turisti.
 |
| Mapa škod způsobených nesmyslným odstřelováním strategicky bezvýznamného Dubrovniku během války 1991–2 |
Většina uliček Starého města jsou úzké a navzájem kolmé. Je snadné se v nich ztratit i s mapou – žádná totiž nepostihuje všechna zákoutí a zkratky mezi domy. Výborné pro malé kluky, kteří mají rádi tajemné zkratky a překvapivé zvraty. Na náměstí před jezuitským klášterem stojí několik domů, na nichž je vidět, že během jugoslávské občanské války dostaly přímé zásahy. Jsou sice opraveny, ale odlišná barva kamenů prozrazuje novou nástavbu. U jednoho z nich takto byla „ustřelena“ celá dvě horní patra.
Severní čtvrť Starého města (od Stradunu směrem do vnitrozemí) leží výš než čtvrť jižní (směrem k moři). K severním hradbám stoupáme pěkně strmými schody tak úzkými uličkami, že do nich sluneční paprsky můžou dopadat snad jen dvě minuty denně. Samozřejmě v nich visí prádlo, klimatizace, satelitní talíře, lucerny a někde se vměstnaly i balkóny.
Na modrém nebi s bělostnými beránky se objevil kouř. Ještě jednou procházíme branou z města do přístavu a naskýtá se nám zvláštní pohled. Na moři právě přistává letadlo, aby se po pár desítkách vteřin zase vzneslo. Nabírá vodu. A ten kouř je z požáru. Obracíme se ke kopci nad Dubrovníkem. Celý je zahalen dýmem a občas jsou vidět oranžové plameny. Tak letošní požáry dostihly už i Dubrovník.
Hydroplán se po několika minutách objevuje nad kopcem, prolétá kouřem a vypouští vodu. To se opakuje v intervalu asi 10 minut – „přístání“ na vodě, vzlet, obkroužení Dubrovniku nad mořem, přiblížení ke kopci, vypuštění vody a nabrání další várky vody. Letadlo hasí po celou dobu co jdeme městem zpět na nádraží a ještě pěknou dobu poté. Celkem několik hodin. Shořela však velká část kopce, ale mezi domy jsme požár neviděli. Snad se jej daří hasit. I když my už odjíždíme, žhavé léto u Jadranu ještě pokračuje.
