AUSTRÁLIE – Sydney I.

V centru jsou kromě mrakodrapů i staré budovy. Staré na australské poměry. Turistická brožura o Sydney se nadýmá pýchou při zmínce o Town Hall (radnice) z roku 1874 nebo nákupním centru Queen Victoria Building. Z pohledu Evropana je to trochu srandovní, že každá budova starší 50 let je div ne archeologickou památkou, ale to jen svědčí o jejich smyslu pro historii (bělošskou), které mají tak málo...

Den 224, středa 31. 3.

V sedm ráno jsme asi 100 km od Sydney a projíždíme nádhernou vrchovinou. Jmenuje se Blue Mountains (Modré hory) podle oparu z eukalyptů, který se během většiny dní nad horami vznáší. Kam až oko dohlédne se rozprostírají tmavě zelené lesy a mezi stromy občas vykukují skály.

Slunce právě vychází, je hodně nízko a hory mají správnou barvu na nádherné fotky. Z busu ale moc fotiti nejde. Projíždíme městečky posazenými mezi zalesněnými kopci. Nádhera. Během několika dní bych se sem chtěl vrátit.

Sydney z Mrs Macquarie’s Point naproti Opeře

Sydney se rozkládá na ploše 50×70 km, takže posledních 50 km už jedeme v zajetí metropolitní dopravy, tzn. pěkně pomalu, krok za krokem. Projíždíme předměstím Parramatta, které bylo druhým bělochy osídleným místem v Austrálii. Za ní začíná pár ulic velkých prodejen plných vystavených aut (ty se teda musejí prodávat, když jsou všude!) a pak přejíždíme první most přes jednu z mnoha zákrut do vnitrozemí hluboko zasahujícího zálivu, na jehož březích Sydney leží.

Na dalším mostu už vidím, že jsem opravdu v Sydney. Na obzoru se tyčí Sydney Tower (Sydneyská věž) a kousek od ní Sydney Harbour Bridge (Přístavní most). Ještě pár minut jízdy po dokonalých betonových dálnicích a jsme v centru u Central Station, hlavního železničního a autobusového uzlu Sydney.

Počasí nic moc. Zataženo a poprchává. Jeden levný hotel má byt u kousek od Central Station. Zkouším ho, ale už tak levný není. Radši pojedu na King’s Cross, hlavní centrum levného ubytování, kde snad najdu něco levnějšího.

Vracím se na Central Station a kupuju si zpáteční lístek na King’s Cross. Zpáteční protože je jen o trochu dražší než jednosměrný, ale umožňuje dvě jízdy v rámci centra Sydney. Jediné omezení je, že ho musím vyjet do čtvrté hodiny ranní následujícího dne.

Sydneyské metro vlastně splývá se železnicí. Do vzdálenosti až 100 km od Sydney jezdí stejné vlaky jako v centru – dvoupatrové, stříbrné soupravy, některé hodně moderního „střihu“. Z Central Station jsou to na King’s Cross asi tři stanice.

Jedna z hlavních ubytovacích ulic na King’s Cross je Victoria Street. Mám ale docela smůlu. S blížícími se Velikonocemi se všechny hostely naplnily. Teprve v pátém mají místo, bohužel ale dražší než ten první co jsem zkoušel kousek od Central Station. Vracet se tam ale už nebudu, jsme rád, že můžu někam složit batoh. Možná v Sydney zůstanu jen dneska, abych si koupil letenku a těsně před odletem do Chile tady pobudu dýl.

Úkolem číslo jedna a důvodem, hlavním proč jsem teď v Sydney je koupě letenky z Jižní Ameriky do Evropy. Adresu Delta Air Lines mám, peníze taky, takže jen stačí najít jejich kancelář. Hned vyrážím do města, abych to celý měl co nejdřív za sebou.

Je teprve 10 hodin, proto nemusím spěchat. Zpáteční lístek na metro si nechávám na cestu večer zpět na King’s Cross a vyrážím pěšky. Podél William Street, hlavní spojnice centra a King’s Cross je to asi 20 minut k Hyde Parku. Za ním už začínají kolmé ulice s mrakodrapy. Hodně se v nich staví, je vidět, že Austrálie na to stále má.

Některé z ulic jsou docela tmavé, protože mrakodrapy stíní světlu v cestě dolů. Působí to zvláštně, ale ne nijak nepříjemně. Ve výlohách je na co se koukat a zajímavý je i mix ras na ulicích. Během pěti minut potkávám vedle bílých Australanů i Austrálce, Indy, Číňany a samozřejmě kupu turistů. Sydney je kosmopolitní město a je to vidět.

V centru jsou kromě mrakodrapů i staré budovy. Staré na australské poměry. Turistická brožura o Sydney se nadýmá pýchou při zmínce o Town Hall (radnice) z roku 1874 nebo nákupním centru Queen Victoria Building. Z pohledu Evropana je to trochu srandovní, že každá budova starší 50 let je div ne archeologickou památkou, ale to jen svědčí o jejich smyslu pro historii (bělošskou), které mají tak málo. Tím víc si ale hlídají aby byla zachována pro další generace.

Delta sídlí v mrakodrapu plném kanceláří různých firem, skoro na konci Kent Street. Z King’s Cross je to sice pořádný kus cesty, ale alespoň jsem se trochu zorientoval a už mám ponětí o rozložení jednotlivých částí centra a i o jejich velikosti.

Už i jen tohle malé centrum je příliš velké na chození pěšky. Není to problém fyzicky, ale časově. Budu muset zapřemýšlet jak to s přemísťováním udělám, protože pokud bych měl všude jen chodit pěšky, bylo by to sice zadarmo, ale nic bych nestihnul. Podobné dilema jsem ostatně řešil i v ostatních městech a vždycky jsem skončil alespoň občasným používáním nějakého druhu MHD.

V kanceláři Delty vysvětluju docela pěkný Australance jaký mám od Delty kupón a chci si za něj koupit letenku z Limy (Peru) do Prahy. Žádný problém. Už jsme i v jejich počítači s rezervací na 1. července, což jsem domlouval po telefonu z Adelaide. Rovnou platím 424 australských dolarů a dostávám letenku. Skládá se ze tří kupónů na tři lety Lima – Atlanta – Curych – Praha s Deltou a Swissairem. Všechny lety jsou stand-by, takže mi teoreticky může trvat i víc dní než celou trasu proletím.

Cena letenky je asi poloviční oproti běžné ceně a z toho asi 40 % tvoří letištní poplatky a daně! Ty aerolinky ale musí vydělávat, když skutečné náklady jsou tak nízké. Poznamenávám si adresu Delty v Limě a po 20 minutách jsem zase venku, s letenkou v batůžku. Hurááá!!! Spadnul mi kámen ze srdce.

Když už jsem v tom nakupování letenek, zkusím se pozeptat, už potřetí od příjezdu do Austrálie, protože chci mít cenové srovnání, na lety do Chile, kam mě můj itinerář zavede za 2-3 týdny. V Melace mi jeden Angličan poradil místo, kde prý prodávají levné letenky do Jižní Ameriky, tak se ho teď pokusím najít.

Centrum Sydney a Harbour Bridge v noci

Z Kent Street se postraníma uličkama proplétám na George Street, která mi slouží jako referenční bod pro hledání místa s letenkama. George Street je sice dlouhá několik kilometrů, ale naštěstí znám pár dalších opěrných bodů, které mi můžou v hledání pomoci.

Jelikož jsem v obchodním centru Sydney, lidi se lačně a s radostí oddávají nakupování. Snad ani nemusím říkat, že obchodů a obchůdků je tu přehršel. Hezky se na to kouká, ale pro Čechy je tady dost draho. I když... překvapilo mě jídlo. Za uplynulé dva týdny jsem na jídle za den neutratil o moc víc než třeba v Indii! Nejím samozřejmě v jídelnách a restauracích jako tam (to bych se nedoplatil), ale ceny potravin v supermarketech jsou opravdu nízké. Nižší než v západní Evropě.

Za jídlo tak utratím asi 40 % předpokládané částky, což se na konci pobytu promění v pěknou řádku ušetřených dolarů. No, moc se nebojím, že bych je neutratil za něco jiného. Už třeba jen Internet a pohledy mě stojí malý bohatství a to ještě plánuju před odletem poslat domů další balík!

Prošel jsem pěkný kus George Street, ale opěrné body se pořád ne a ne objevit. Už se chci vracet zpátky (třeba jsem se někde příliš zamyslel a přešel je), když moje oko spočine na jednom z nich – restauraci Hungry Jack’s, která se nedá přehlédnout. George Street je delší než jsme si myslel.

Odbočuju do postraní uličky a hledám dům, kde mají letenky prodávat. Marně. Přicházím až k Čínské zahradě, která už je ale příliš daleko. Tak znovu! Kde to má být? Někde nalevo. Jak to má vypadat? Nevím, vím jen, že mají prodávat letenky do Jižná Ameriky. Dost málo, co? Hm. a co mám dělat? Myslet!

Chodím po ulici a myslím. Myslím tak dlouho, až si všímám nenápadných úzkých dveří vedoucích z ulice do domu někam do prvního patra. Před nimi stojí poutač s nabídkou zájezdů do zahraničí. Nikde žádná výkladní skříň. Aha, to bude asi ono. Ale nezaměřuje se jen na Jižní Ameriku, nýbrž na celý svět.

V prvním patře vcházím do velké kanceláře s nástěnnými mapami Jižní Ameriky a Afriky. Po dotazu jestli prodávají letenky do Chile pro mě mladá úřednice ihned zjišťuje cenu. A ta je nakonec opravdu nejnižší ze všech, které jsme zatím dostal: A$ 1310 oproti A$ 1330 v Darwinu a A$ 1499 přímo u QANTASu. Není co řešit, cena je navíc o dost nižší než jsem očekával, takže kupuju. Nemám ale dost hotovosti a musím skočit do banky proměnit cestovní šeky. Ještě že v kapitalismu jsou banky všude.

Původně jsem chtěl odlétat ze Sydney, ale potěšili mě, že cena letenky z Melbourne je úplně stejná. Letadla ze Sydney a Melbourne se slétnou v Aucklandu, odkud už dál do Francouzské Polynésie letí jen jedno letadlo. Nebudu se muset vracet do Sydney, a ušetřím 700 km, čímž skoro úplně eliminuju nevýhodu, se kterou jsem počítal když jsem v Adelaide změnil směr na Sydney.

Takže kupuju letenku z Melbourne se zastávkami ve Francouzské Polynésii (Tahiti, Moorea) a na Velikonočním ostrově. Ve skutečnosti to budou tři lety: Melbourne – Auckland – Tahiti – Velikonoční ostrov – Santiago de Chile. Z Melbourne bych měl odlétat 19. dubna a do Santiaga dorazit 24. dubna. Data ale můžu změnit, pokud bych se nestačil do 19. dopravit do Melbourne.

Dostal jsem potvrzený itinerář, ale letenku si budu moci vyzvednout nejdřív zítra, až dorazí od QANTASu, jenž tuhle trasu létá společně s LANChile.

Skvělý! Už mám za sebou největší finanční výdaje zbytku cesty a v podstatě zajištěnou dopravu domů. Teď už mi jen zbývá dostat se do Melbourne a pak ze Santiaga do Limy. Na jednu stranu z toho mám velkou radost, na druhou to nebylo zadarmo. Dneska jsem bez mrknutí oka utratil něco kolem 40 000 korun.

Co dělat se zbytkem odpoledne, když k tomu navíc začíná pršet? A vůbec, jak to provedu se Sydney, když se sem nebudu z Melbourne vracet? Zůstanu tu pár dní a pak se začnu přesunovat jižněji. U Sydney chci navštívit Blue Mountains, ale zatím nevím jestli hned teď, nebo až na konci pobytu v Sydney. No, asi teď (tzn. zítra), protože tak alespoň vypadnu z toho drahýho ubytování a před odjezdem si zarezervuju něco levnějšího. Takže plán je hotov: zítra a pozítří strávím v Modrých horách, další tři dny v Sydney a pak odjedu do Canberry.

Poprchává. Nemá asi cenu vymýšlet žádné dlouhé túry, tak se vrátím zpátky do hostelu s malou oklikou přes vyhlídku na Sydney Opera House. Za neustávajícího deště se brouzdám přes Hyde Park a kolem New South Wales Art Gallery směrem k Royal Botanic Garden. Za nimi je na úzkém poloostrově tzv. Mrs Macquarie’s Point, vyhlídka na záliv s Operou a přístavním mostem.

Sydney Opera House

První pohled na Operu je přesně takový jak jsem očekával. Nezklamala ani v dešti. Elegantní tvary její neobvyklé střechy jsou prostě jedinečné a s ničím nezaměnitelné. Spolu s mostem, který se při pohledu z Mrs Macquarie’s Point promítá jako její pozadí, tvoří dva symboly Sydney a celé Austrálie.

Při pohledu na jih se mezi mrakodrapy schovává dominanta třetí a nejmladší – Sydney Tower. Jeden den na ní vyšplhám, abych se na město podíval z výšky.

K dešti se přidává vítr, takže už tu máme pravý australský podzim. Těsně před vstupem do metra mi vítr dokazuje jak nepříjemný může být a obrací naruby můj deštník. Díky, to si budu pamatovat!

Metrem se dostávám na King’s Cross a po večeři trávím asi hodinu a půl na Internetu. Stojí mě to 6 dolarů a teprve když se vracím do hostelu, míjím samozřejmě Internet daleko levnější – 3 dolary bez omezení času. Snad příště.

Den 225, čtvrtek 1. 4.

Před hostelem vytahuju deštník, protože prší. Na metro je to ale jen kousek. V Sydney se do metra vstupuje turnikety, pracujícími na stejném principu jako kdysi u nás, tj. když nezaplatíš, skřípnou tě. V automatu vedle turniketů si kupuju jízdenku rovnou do Katoomby v Blue Mountains. Je sice od Sydney přes 100 km, ale ještě je to v zóně kam jezdí příměstské vlaky, takže jízdenka je levnější, než kdybych si koupil jízdenku na Central Station a teprve odtud do Katoomby.

Austrálie už žije Velikonocemi a zítra a v pondělí mají státní svátek, takže je čekají celkem čtyři dny volna. V Olympijském parku běží nějaká Easter Show (Velikonoční slavnost), proto je metro zahlceno mraky lidí, kteří se tam jedou podívat. Dokonce jsou vypravovány i speciální posilující vlaky. Na každé stanici visí cedule „Velikonoční slavnost – prosíme tudy“. No skoro hysterie.

Vlak do Katoomby jede z Central Station asi za půl hodiny, takže si sedám na lavičku a snídám. Během jídla se chci podívat po jedné knižečky jestli mám v Katoombě v nějakém z hostelu slevu na kartu V.I.P. Backpackers. Knížečka ale nikde. Sakra! Já jsem ji i se španělskými slovníky zapomněl v igelitce na zemi v pokoji. To se mi musí stát zrovna teď, když chci být v Katoombě co nejdřív, abych měl větší šanci na ubytování.

Musím zpátky na King’s Cross, ale mám menší problém. Abych se dostal ze stanice, musím do turniketu strčit svoji jízdenku. Tak o ni ale přijdu, protože je jen na jednu jízdu. Dopr...! Skoro 10 dolarů v čoudu.

New South Wales byl první australský bělošský stát

Na King’s Cross zkouším dohlížeči v metru vysvětlit svoji situaci. Jeho reakce je skvělá. Nechává mě projít mimo turnikety a až se budu vracet, tak taky. Sláva, alespoň jízdenka mi zůstane, když už mi ujede vlak.

Igeltika se všemi knížkami je přesně tam kde jsem ji nechal. Mažu rychle zpátky na metro, dohlížeč se jen usmívá a ptá se jestli jsem to našel. Všechno jsem zvládnul tak rychle, že jsem zpět na nástupišti pro Katoombu jen půl hodiny poté, co jsem se vydal zpátky. A už za čtvrt hodiny mi jede vlak!

Deset minut před odjezdem nasedám do vlaku a uvelebuju se, když v tom se z rozhlasu ozývá hlášení, že vlak do Katoomby odjíždí mimořádně z jiného nástupiště. Celý vlak se zvedá a všichni se přesunujeme o tři nástupiště dál, do jiného vlaku. Snad opravdu pojede do Katoomby.

Vlak je zaplněn asi z poloviny. Nejen že zítra začínají Velikonoce, ale dnes zároveň začínají školní prázdniny v ACT, New South Wales a Victorii. Doufám, že v Katoombě seženu nějaký ubytování. Levný ubytování, protože v motelu za 40 dolaru by se mi bydlet nechtělo.

• ◄ AUSTRÁLIE – Adelaide
• AUSTRÁLIE – Katoomba ►