AUSTRÁLIE – Katoomba
- Podrobnosti
- Vytvořeno 9. 11. 2000 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 2851×
Počasí mě docela štve, protože Katoomba leží na útesu, z něhož má v normálním počasí být výhled do krajiny a na skaliska nazvaná podle svých tvarů, např. Tři sestry (tři skály), nebo Opuštěná skála. Navíc se dají podnikat túry po okolí a dolů do údolí se dá jet zubatkou, která svým sklonem 45 stupňů patří k nejstrmějším na světě. Já ale nevidím nic jinýho, než jen hnusný mlíko všude kolem...
Čím víc se blížíme ke Katoombě, tím víc se přibližujeme mrakům. Nakonec vjíždíme do mlhy, která mě taky vítá v Katoombě. Ona to ale není mlha, nýbrž mrholení. Drobné kapičky padají z nebe a snižují viditelnost na 30 metrů. I v tak hnusným a studeným počasí jsou ale ulice skoro plný. Hodně lidí sem asi přijelo na velikonoce, ale nikomu se nechce čučet uvnitř.
Zahýbám do uličky za kostelem, kde má být levný hostel, místo ale mají akorát na dnešek. Shazuju ze sebe batoh a vrátím se sem v jednu, kdy by prý měl být připravený můj pokoj.
Venku je zima a mlha. Pokud tu chci zůstat i zítra, musím se najít jiné ubytování. Obcházím všechna levná místa co znám, ale nikde nemají ani jedno místo. Velikonoce s ubytováním pěkně zamávaly. Už je jasný, že tu přespím jen dneska a pokud se nevyjasní, tak je i jasný, že nic neuvidím!
Potuluju se bezcílně městečkem, nic nevidím, je mi zima a moknu. To je teda skvělý výlet do hor! Místní cestovky nabízejí túry na vyhlídky hned za městem. To je ironie! Zaplatil bych si akorát pokud bych chtěl vidět ještě víc mlíka než teď.
Počasí mě docela štve, protože Katoomba leží na útesu, z něhož má v normálním počasí být výhled do krajiny a na skaliska nazvaná podle svých tvarů, např. Tři sestry (tři skály), nebo Opuštěná skála. Navíc se dají podnikat túry po okolí a dolů do údolí se dá jet zubatkou, která svým sklonem 45 stupňů patří k nejstrmějším na světě. Já ale nevidím nic jinýho, než jen hnusný mlíko všude kolem.
V jednu hodinu jsem zpátky v hostelu, ale musím ještě půl hodiny čekat než se majitel vrátí z města. Pak dostávám klíč. Moje místnost má symbolické číslo 0, to jako že jsem za dnešní výlet dostal nula bodů.
Sedám si na chvíli do společenské místnosti, kde už se rozvaluje nějaký pár u televize. Co taky mají dělat, když venku padá mlíko? Dávají v ní nějaký americký pořad, ve kterém holky veřejně přemlouvají kluky, které před tím opustily, aby se k nim vrátili. Opravdu hodno Ameriky – nutno vidět. Alespoň se při tom dobře bavím. V mezičase píšu pohledy a něco do deníku.
Navečer si jdu koupit jídlo do místního supermarketu a pár minut trávím i v CDčkárně a videárně, kde se dívám co na za poslední rok přibylo na zeměkouli za hudbu. K večeři jsem si koupil konzervované špagety, abych měl něco jinýho než pořád jen arašídové máslo.
Ani večer nepřestává mrholit. Jdu se zase jen tak bezcílně projít. Prší, ale už mi to je jedno. Vlastně jsem zabil jeden den jen to fiklo. Smůla. Snad se při příští návštěvě Austrálie trefím v Modrých horách do lepšího počasí.
Den 226, pátek 2. 4.
Ráno vykukuju v nadějí ven, ale zase jen samý mlíko. Říkal jsem si, že bych se dopoledne šel projít a do Sydney se vrátil až večer, ale když je teď ráno stejně hnusně jako včera, vydrží to nejspíš celý den. Balím věci a chci co nejdřív vypadnout. Musím ale zase asi půl hodiny čekat, než se velevážený majitel uráčí vstát a vrátit mi můj dvacetidolarový depozit za klíč. To je teda místo. Pokud se sem ještě někdy dostanu, tomuhle hostelu se zdaleka vyhnu.
Kvůli zdržení v hostelu musím na nádraží čekat přes půl hodiny na další vlak. Včera jsem volal do jednoho hostelu v Sydney, chtěl jsem si zamluvit místo. Prý ale stačí když rovnou přijdu, žádná rezervace není nutná.
