AUSTRÁLIE – Nejen o domorodých kresbách v NP Kakadu

Nourlangie, 30 km na jih od Jabiru, jsou sice nejznámější skalní kresby v Kakadu, ale rozhodně ne nejlepší. Ty nejlepší lze spatřit as 50 km na sever od Jabiru, ale teď v mokrém období jsou nepřístupné, protože cesta k nim je zaplavená vodou. Ze stejného důvodu nejsou přístupné ani další přírodní divy Kakadu – vodopády Jim Jim a Twin...

Den 213, sobota 20. 3.

Národní park Kakadu je od Darwinu jen 300 km. Znamená to relativně brzký start, bus odjíždí v půl sedmé. Je nás asi 10, takže den bude pohodový, protože budeme všichni mít dvě sedačky jen pro sebe.

Odjíždíme právě když svítá. Okolní krajina se teprve probouzí ve zvláštním hnědo-červeném světle vycházejícího slunce. Projíždíme kolem letiště kam jsem přiletěl z Timoru. Prý má jednu z nejdelších přistávacích drah na světě a slouží jako záložní letiště pro nouzová přistání amerických raketoplánů.

Silnice parkem

Okolí Darwinu není žádná pustá země. Pěstují se tu manga a banány, pokusy (neúspěšné) byly dělány s rýží a prý se teď uvažuje o kávě. V Kakadu se těží uran, zlato a z mořského dna plyn a ropa. Na druhou stranu jsou tu kvůli pravidelným záplavám v mokrém období stovky kilometrů jen bažiny, které jsou neobdělávatelné.

Za motorestem Humpty Doo překračujeme řeku Adelaide, které je teď ještě částečně vylitá z břehů a náš bus se na silnici musí brodit vodou. Právě v téhle oblasti proběhly neúspěšné pokusy s pěstováním rýže a výsledkem je úplná nepoužitelnost půdy, jež se s příchodem vody pravidelně mění v bažiny.

V řece Adelaide žije velký počet krokodýlů a pro potěšení turistů je na ní každý den pořádáno velkolepé divadlo krmení krokodýlů. Loď při něm připluje doprostřed řeky a jakmile začne krmení, krokodýli jeden po druhém vyskakují nad hladinu ve vidině snadně získaného žrádla. A světe div se, tihle krokodýli skáčou tak vysoko, že jim ve vodě zůstává jen konec ocasu! To je stejný, jako kdyby člověk vyskočil z vody do takové výšky, že by mu v ní zůstaly jen kotníky! Bůh ví, co všechno krokodýlové ještě dokážou. Při přejezdu řeky vidíme jednoho krokodýla, který se ale po chvilce flegmaticky potápí, asi aby se na nás nemusel dívat.

Nad krajinou se vznáší jemný opar. Široko daleko samé stromy. Na les jsou od sebe ale příliš daleko, spíš je to zalesněná savana. Mezi stromy vykukují vysoké hliněné stavby – termitiště. Některá jsou prý až 50 let stará. Někdo dokonce spočítal, že kdybychom měli postavit něco tak vysokého v poměru k našemu tělu jako je termitiště k termitům, šlo by o stavbu vysokou asi 1,5 km! A to termiti dokážou bez moderní techniky a složitých výpočtů! Austrálci přišli na několik způsobů využití termitišť. Dva nejčastější jsou výroba cihel a protiprůjmový lék (po smíchání prachu z termitiště s vodou).

Po čtyřech hodinách přijíždíme do městečka Jabiru, které slouží jako jedna z ubytovacích základen pro návštěvníky parku. Asi 10 km od Jabiru je aktivní uranový důl. Docela paradox, co? Půda národního parku ale patří Austrálcům, kteří ji zase zpátky pronajali australské vládě. Můžou si tady dělat co chtějí, a tak povolili těžbu uranu. Oblast kolem dolu je vyčleněná z parku, i když je jím úplně obklopená. Kdyby chtěli, snadno by těžbu zastavili. Oni ale vidí jen peníze, které z toho plynou. Koupit se dnes dá všechno, i kus národního parku.

Hlavním ubytovacím komplexem v Jabiru je Gagadju Crocodile Hotel, který je postavený ve tvaru krokodýla! Do recepce se vchází rozevřenou tlamou a pokoje jsou dál v jeho těle. My se ale ubytovávat nebudeme a po krátké zastávce se vydáváme k prvnímu zajímavému místu parku, skále Nourlangie se skalními kresbami Austrálců.

Útes nad skalní formací Nourlangie

Nourlangie, 30 km na jih od Jabiru, jsou sice nejznámější skalní kresby v Kakadu, ale rozhodně ne nejlepší. Ty nejlepší lze spatřit as 50 km na sever od Jabiru, ale teď v mokrém období jsou nepřístupné, protože cesta k nim je zaplavená vodou. Ze stejného důvodu nejsou přístupné ani další přírodní divy Kakadu – vodopády Jim Jim a Twin.

Roviny parku Kakadu na západě ostře přecházejí ve stolové hory, náhorní plošiny a skalní útesy. Jedna taková skalní formace se jmenuje Nourlangie a Austrálci si ji už před několika tisíci léty vybrali jako místo pro zaznamenávání svých příběhů. A jelikož neznali písmo, začali své příběhy malovat. K malování používali barvy získané z rostlin nebo minerálů. Během stovek a tisíc let tak vznikly celé galerie izolovaných kreseb a příběhů. Na některých místech jsou starší kresby překryty novějšími, ale Austrálci se tím nikdy nějak nevzrušovali. Nový příběh byl prostě důležitější než starý.

Okolní skály jsou oranžové, ale stromy mají barvy všelijaké. Nejvíc je hnědých, občas se mezi nimi vyskytne i strom s bílou (přízračný gumovník) nebo černou kůrou. Botanickými názvy bohužel nemůžu sloužit.

Pěšinka pod Nourlangie nás vede podél skal až k prvnímu místu s kresbami. Kresby jsou jednoduché, většinou okrové, černé nebo bílé. Zobrazují lidi, klokany, želvy, jak v „poznatelné“ podobě, tak v podobě symbolické. Stejně jako u kreseb v darwinském muzeu i tady jsou některé zahalené tajemstvím a jejich význam zná jen autor, případně skupinka zasvěcených. Co je ale na některých z nich poznat snadno je styl. Někteří lidé a zvířata jsou malováni tzv. rentgenovým stylem, kdy jsou zobrazeny kosti a některé důležité vnitřní orgány.

Cestička nás podél skal vede křovinami vzhůru na vyhlídku, odkud je pěkný pohled zpět na Nourlangie a přes zelené moře stromů na druhou stranu na jih. Bohužel nemáme moc času se zastavit nebo posedět, takže z vychutnávání svobody v přírodě nic nebude.

Z Nourlangie odjíždíme na místo, jež je v období dešťů sice přístupné, ale jehož podoba je množstvím vody drasticky ovlivněná – močály Yellow Water (Žlutá voda). Yellow Water je pár kilometrů od Nourlangie, ale kdybych dostal do ruky z každé oblasti jednu fotku, řekl bych, že jsou od sebe daleko na světelné roky. Nourlangie je vyprahlý skalní útes, kdežto Yellow Water močál naplněný, teď v období dešťů až přeplněný, vodou, z něhož trčí stromy a křoviny. Yellow Water je požehnání pro různorodou faunu, především krokodýli, hady a ptáky.

Nasedáme do loďky a vydáváme se na 1,5hodinovou plavbu.

Nourlangie je od nepaměti „obrazárnou” místních domorodců

Teď, v období dešťů, je voda 3 metry nad úrovní suchého období. Během mokrého období naprší, začátkem suchého období se 2 metry vsáknou a odtečou a zbylý metr se postupně vypařuje do ovzduší. Stromy a keře, které dnes vidíme napůl pod vodou, stojí během suchého období na břehu. Zvířectva je tu taky míň. Vlastně jenom ptáci, protože krokodýli a hadi se stáhli tam, kde je pevná země, což Yellow Water rozhodně není. Celé hektary vodní plochy jsou pokryty plovoucími rostlinami, především bílým a růžovým leknínem.

Na stromech zpívají ptáci a nás vyloženě ignorují. Mají jiné starosti. Staví hnízdo nebo krmí potomstvo. Poznávám ledňáčka a nějakého orla. Ostatní jsou pro mě bezejmenní, i když naše průvodkyně na nás chrlí jejich anglická jména. Téhle zarostlé vodní ploše se tady říká billabong, o českém názvu nemám ponětí. Na jednom místě míjíme dopravní značku ONE WAY (Jednosměrka), trčící asi 2 metry nad vodou. V těch místech prý vede silnice. Samozřejmě jen v suchém období. To je fakt, teď bych se po ní asi moc neprojel, leda v ponorce.

Po hodině a půl se vracíme zpátky do přístaviště. Řada lidí je zklamaná, že neviděli žádné krokodýly (ale je fakt, že cena jízdného je kvůli tomu v mokrém období nižší), mně to ale přišlo skvělý i bez krokodýlů. Stačilo se dívat kolem sebe a poslouchat ptačí zpěv.

Den uběhl strašně rychle a bohužel se během něj nedá stihnout víc, protože nás čeká několik hodin jízdy zpět do Darwinu. Z Cooindy (osada u Yellow Waters) odjíždíme v půl třetí a po krátké zastávce v Jabiru se po Arnhem Highway vydáváme na západ směr Darwin. Jedeme stejnou cestou jako sem, takže míjíme stejná místa, včetně South Aligator River a Adelaide Crossing.

Pár kilometrů za ním zastavujeme na kopečku, kde stojí areál nazvaný Window on the Wetlands (Okno v mokřinách). Ten název je příhodný, protože z jeho terasy je dobrý výhled na okolní mokřiny, kde se před několika desetiletími dělaly neúspěšné pokusy s pěstováním rýže. V areálu je výstava věnovaná okolnímu ekosystému a mimo jiné si můžu třeba zkusit jaký pohled spatří žába, když vystrčí hlavu z mokřiny – ha, ha, ha.

Celou cestu nás doprovází nádherné mraky s všelijakými tvary – drak, letadlo, krokodýl nebo myš. Mraky jsou tady na severu Austrálie vůbec zvláštní. Často plují tak nízko, že mám chuť si na ně sáhnout. Krajina je skoro placatá, takže je vidět široko daleko a to i co se týká mraků. A výjimkou není ani pohled na mrak na obzoru, z něhož visí dolů záclona. To tam v dálce prší.

Až opadnou ty 2 metry vody, bude tu zase jednosměrka

Když přijíždíme do Darwinu už je tma a na jihu se blýská. Asi bude dnes bouřka. Uf, zase déšť.

Jsem docela překvapený, že řidič autobusu sloužil zároveň jako průvodce. A vůbec nás neodbýval. Každou chvíli okomentoval tu tenhle strom, tu támhletu skálu, či jiný přírodní úkaz. Vůbec jsem nepoznal, že k nám mluví člověk co zároveň řídí i tenhle bus (a busy jsou v Austrálii obrovský). Je vidět, že Greyhound se snaží udržet svou pozici národního autobusového dopravce Austrálie a jde na to i na poli túr.

• ◄ AUSTRÁLIE – Darwin
• AUSTRÁLIE – Po Stuart Highway do Alice Springs ►