Aleppo
- Podrobnosti
- Vytvořeno 10. 2. 1998 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3486×
Z citadely je báječný výhled na Allepo. Je celé pískově žluté až šedé a je tu strašně moc žlutých taxíků. Auta jsou většinou kupována jako ojetá (jak taxíky, tak autobusy) – je tu hodně starších modelů mercedesů, peugeotů a americké limuzíny z 50. a 60. let. Za městem je vidět načervenalý písek pouště.
SÝRIE
Už na hranicích všude kolem visí portréty syrského prezidenta Assada. Tady si o něm snad myslí, že byl stvořen bohem, nebo spíš že on sám je bůh. Jeho plakáty, fotky, busty a rytiny jsou všude, všude, všude.
Po 12. hodině překračuju hranice. Sýrie je 20. země, do které vstupuju, třetí arabská (po Egyptě a Libanonu), ale první arabská, ve které se trochu více porozhlédnu. Nemám o ni skoro žádné informace, jen jsem přečetl několik knih (kde moc praktických informací nebylo), mám několik primitivních map a proizraelské názory, takže vlastně nic co můžu použít. Na hranici jsem byl trochu nesvůj aby nepřišli na můj druhý pas s izraelským vízem.
Hraniční pásmo je široké asi 2 km a je to kamenitá poušť. Krajina do Aleppa byla občas zvláštní: chudá, vyprahlá, ale často osázená řadami stromků (jehličnanů).
Aleppo
Aleppo je zmatek, ulice nejsou označeny ani arabsky, natož anglicky. V turistické kanceláři jsme se Stevem dostali mapy Aleppa, Damašku a Sýrie.
Ubytovali jsme se v jednom hotelu (levný, ale na slušné úrovni – asi $3). Pravděpodobně se budeme potloukat Sýrií společně, protože chceme vidět stejné věci a oba pak jedeme do Jordánska.
Mužů co nosí kúfiju (arabský šátek) tu je hodně, ale ne zas tak moc jak jsem předpokládal. Zato žen v černém je tu většina.
Arabský trh je jiný než turecký. Arabové nejsou tak agresivní jako Turci. Skoro všichni zdraví „Hello“, ale nikdo nic nevnucuje tak násilně jako prodejci v Turecko.
Je tu ohromná, impozantní citadela, jakou jsem snad ještě neviděl – přímo uprostřed města. Město se mi celkem líbí, i když by mohlo být čistší a chybí tu více zeleně.
Sýrie se mi zatím zdá levná, snad i levnější než Československo. Uvidíme časem.
Arabský chleba je výborný, i když je to jen obyčejná opražená moučná placka. Chutná opravdu znamenitě, zvlášť když je čerstvě upečený.
Už 13 dní jsem se neholil. Vypadám jako Rumcajs. Dnes jsem to však ze sebe všechno konečně setřásl.
Musel jsem se naučit arabské číslice (ty naše jsou arabské jen podle jména, jinak jsou úplně jiné), protože ceny, čísla autobusů atd. jsou samozřejmě arabsky. Ovládám už i nějaké fráze. Je těžké se tady orientovat, protože všechno je psáno arabsky (pokud vůbec).
Opravdu je zde normální, že se muži na ulicích drží za ruce jak jsem to poprvé viděl v İstanbulu.
Den 14, středa 19. 8.
Ráno v 7h musíme pryč z hotelu, protože majitel potřebuje náš pokoj – pravděpodobně přijeli nějací přistěhovalci. Ani se nestačíme osprchovat, batohy necháváme v hotelu a jdeme do muzea a na citadelu.
Z citadely je báječný výhled na Allepo. Je celé pískově žluté až šedé a je tu strašně moc žlutých taxíků. Auta jsou většinou kupována jako ojetá (jak taxíky, tak autobusy) – je tu hodně starších modelů mercedesů, peugeotů a americké limuzíny z 50. a 60. let. Za městem je vidět načervenalý písek pouště.
Seznámil jsem se s jedním studentem – až se budu vracet z Jordánska zpět do Turecka, budu mít u něj možnost přespat.
Ve Velké mešitě je celkem prostorné nádvoří, od slunce je celé rozžhavené, musí se tu chodit bez bot – ty mám uschovány ve speciální místnosti k tomu určené.
Je tu několik khanů = hostinců. Jsou to na hostince velké stavby se dvorem uprostřed. Jsou postaveny jako mohutné pevnosti, asi aby bylo snadné je zevnitř bránit.
Když odcházíme z hotelu (asi 1 hodinu před odjezdem autobusu do Hamy) samozřejmě se mi musel utrhnout popruh u batohu. Ještě že mám sebou šití – po pěti minutách je všechno OK.
Na autobusovém nádraží se dozvídáme, že náš bus do Hamy byl poslán do jiného města, takže musíme čekat. Možná prý přistaví jiný. Je zajímavé čekat na autobusovém nádraží vedle busu který jede do Bejrútu.
S 1 1/2 hodinovým zpožděním vyjíždíme z Aleppa. Krajina po cestě je vyprahlá, ale posázená stromy (jehličnany) – značně se tu snaží vypěstovat zárodky lesů a zdá se, že úspěšně.
Angličtina se tu dá používat i když to není žádná sláva. Je to ale lepší než u nás. Dá se tu domluvit i s lidmi, kteří mluví jen francouzsky. Jinak je to samozřejmě dobrý trénink ve znakové řeči.
