V Antalyi jsem hlavně abych zjistil, jak jezdí lodi z Turecka na Kypr, popřípadě dál do Sýrie. Dovídám se, že z přístavu Tasuçu (asi 400 km na východ) jezdí Turkish Maritime Lines do Kyrenie na Kypru...
Večery na Blízkém východě ve mně vždy vzbuzují pohodu. Všude je sice mumraj a zmatek, ale sedět pod palmami v tlumeném světle lamp a poslouchat orientální hudbu a v 10 večer i modlitbu, je naprostá pohoda. Jako dnes v Denizli, když čekám na noční autobus do Antalye. Některé minarety mají průhledné špičky, které v noci svítí žlutozeleným světlem.
Moje tělo už si zvyklo na pravidelná dvě jídla denně a 4-5 litrů vody, takže zatím nemám v tomto směru problémy. Jde jen o to, jak dlouho to vydržím.
Popovídal jsem si s taxikářem. Cesta Denizli – Pamukkale (asi 10 km) stojí taxíkem 100 000 lir (což je ekvivalent jízdenky İstanbul – İzmir), dolmušem jen 3500 lir.
Den 8, čtvrtek 13. 8.
Brzy ráno přijíždím do Antalye. Je ještě brzo, tak dospávám na lavičce mezi „homelessákama“. Antalya je nádherné město na pobřeží Středozemního moře. Jsou tu pláže, útesy (u jednoho jsem se vykoupal), staré město, hradby, zeleň, parky. Ten park ve kterém teď jsem a píšu se jmenuje po Atatürkovi – Turci jsou jím úplně posedlí, mají v každém městě jeho třídu, ulici, park, sochu, muzeum. školu atd. Není se ale čemu divit, jelikož osvobodil zemi od nadvlády Britů, Francouzů a Rusů.
V Antalyi jsem hlavně abych zjistil, jak jezdí lodi z Turecka na Kypr, popřípadě dál do Sýrie. Dovídám se, že z přístavu Tasuçu (asi 400 km na východ) jezdí Turkish Maritime Lines do Kyrenie na Kypru.
Dopoledne trávím procházkou po městě a povalováním se u moře. V 1500 odjíždím do Tasuçu. Bus jede 7 hodin. Po těch jejich silnicích, věčných stoupáních a klesáních (jedeme po úzkých silnicích podél moře – na jedné straně vysoká skála, na druhé útesy a moře) a v tom vedru je to opravdu zážitek. Je to snad ještě horší než cesta İstanbul – İzmir. Ještě že mají pohodlné autobusy. Na videu dávají nějakou tureckou „lovestory“. Často v ní zpívají srdcervoucí písně – červená knihovna hadr. Asi hodinu si přes slovník povídám se dvěma pomocníky řidiče (asi 17letí). Jsou to strašně dotěrní frackové. Později mi říkají že jsou z východu (od jezera Van).
O půlnoci odjíždím z Tasuçu na Kypr. Loď je celkem pohodlná, ale nemá klimatizaci, takže je uvnitř vedro.
