Krak des Chevaliers je neuvěřitelně mohutný hrad s mnoha patry, věžemi a místnostmi. Je z něj krásný výhled na Sýrii a do vnitrozemí Libanonu. Takhle jsem si představoval středověký křižácký hrad.
Po silnici míjíme Libanon (asi 1 km na jih, vidíme libanonské hory), pak odbočujeme ze silnice do Tartusu na vedlejší silnici na Krak.
Krak des Chevaliers je neuvěřitelně mohutný hrad s mnoha patry, věžemi a místnostmi. Je z něj krásný výhled na Sýrii a do vnitrozemí Libanonu. Takhle jsem si představoval středověký křižácký hrad.
Zpět do Homsu jsme odjeli trochu později – řidič mikrobusu nás totiž ještě před odjezdem pozval k sobě domů na čaj. Představil nám celou rodinu, všechny sousedy a pózoval před fotoaparáty – opravdu veselý a talentovaný chlapík. Je zajímavé, že cesta do Homsu stála jen polovinu cesty z Homsu.
Asi v 16h jsme se dostali znova na autobusové nádraží v Homsu. Chceme jet do Palmyry, což je oáza s ruinami velkého města uprostřed Sýrie asi 250 km na východ od Damašku. Poslední bus odjel, ale jede přes ni ještě jeden bus, který končí o 200 km dál na východ v Deir-ez-Zor. Pokud s ním chceme jet musíme však zaplatit celou jízdu až do Deir-ez-Zor (Palmyra je asi na poloviční cestě). Nezbývá nám nic jiného než zaplatit.
Cesta trvá asi 3 hodiny, hned za Homsem zahýbáme na silnici, kde je směrovka „Bagdad”. Cestou nás staví 2 kontroly, prohledávají bus, ale našich věcí se ani nedotknou (prý mají nařízeno neobtěžovat cizince). Většina cesty vede pouští. Občas míjíme pár hliněných domků nebo pastevce s ovcemi. Před Palmyrou se krajina začíná vlnit v krásné červené hory. Je právě západ slunce, takže jsou ještě červenější než normálně.