Podivate-li se pozorne na vlajku Malajsie, zjistite, ze se na ni opakuje cislo 14. Magie? Ne. Matematika? Ne. Nahoda? Ne. Tak co teda?...Historie...
Kdyz v roce 1963 Malajsijska federace vznikala, mely byt k puvodnim 11statum, jez ziskaly nezavislost pod jmenem Malajska federace uz v roce 1957, pridruzeny dalsi 4: Singapur, britska ostrovni kolonie na jiznim konci Malajskeho poloostrova, a Brunej, Sabah a Sarawak, britske kolonie na severnim Borneu. Sultanat Brunej si vstup na posledni chvili rozmyslel a pozdeji se stal nezavislym statem. Federaci tak na konec utvorilo 14 statu (plus 2 federalni teritoria), coz se odrazilo i v symbolice pouzite na nove federalni vlajce. Ta, modelovana po vzoru vlajky USA, vznikla zkombinovanim modreho pole v horni zerdove casti a stridajicich se vodorovnych cervenych a bilych pruhu na zbytku plochy. Do modreho pole byly pridany zluty pulmesic (symbol v nove federaci prevladajiciho nabozenstvi - islamu) a zluta ctrnacticipa hvezda (za kazdy stat jeden cip). Pocet vodorovnych pruhu byl stanoven taky na 14, opet co stat to pruh.
Ihned po vzniku federace vsak zacaly politicke trenice mezi singapurskou vladou a vladou federalni. Kamenem urazu se stala nova ustava, ktera puvodnim obyvatelum nove Malajsie (Malajcum a domorodym kmenum) priznala (a stale priznava) zvlastni prava, jez byla (a stale jsou) odeprena
prinejmensim stejne pocetnym pristehovalcum z rad Cinanu a Indu. Singapur odmitl tato zvyhodneni zaradit do sve ustavy, coz po dvou letech roku 1965 vyustilo v jeho vypuzeni z federace a vznik Singapuru nezavisleho. Vlajka federace vsak byla ponechana v puvodni podobe a mistni vexilologove ihned prispechali s vysvetlenim, ze ctrnacty cip a pruh jsou spolecnym symbolem federalnich teritorii Kuala Lumpur a Labuan.
At uz je vysvetleni jakekoliv, vlajka dodnes pripomina problem, ktery stale neni uspokojive vyresen a koncem sedesatych let se dokonce stal pricinou rasovych nepokoju, jez se neobesly bez obeti na zivotech. Jeho podstata je vedle prislusnych clanku ustavy zosobnena pojmem "bumiputra" (neco jako "synove rodne hroudy"), jimz jsou oznacovani puvodni obyvatele, tj. Malajci a domorode kmeny. Cilem zvyhodnovani bumiputru je zvysit jejich vliv na ekonomiku zeme. I presto vsak stale plati, ze zatimco politika je ovladana Malajci, ekonomika je dominantou Cinanu.
Bumiputra nebumiputra, Malajsie dosla od okamziku sve nezavislosti opravdu hodne daleko a je to videt na kazdem kroku. Po Singapuru a Bruneji, ktere maji situaci zjednodusenou tim, ze jsou relativne male, je nejrozvinutejsi zemi jihovychodni Asie. Se vsemi klady a zapory z toho vyplyvajicimi. Hm, oni z toho taky vyplyvaji nejake zapory?, muzete se ptat. No, zalezi na tom, jak se to vezme. Rostouci zivotni uroven, zlepseni dostupnosti vzdelani, zdravotni pece a socialnich vyhod jsou bez diskusi klady, majici obrovskou ne-li primo rozhodujici vahu. Na druhe strane uz byla Malajsie davno dobita (a s radosti podlehla) Mekdonaldum, Pica Hatum a Kentaky Frajt Cikynum, kazde mesto ma supermarkety, nakupni centra a puvodni kultura tak rychle mizi s prichodem kultury nove - konzumni. Jestlize to takto pujde dostatecne dlouho dal, stane se tady nejlukrativnejsim povolanim psychoanalytik, pomahajici lidem "zkonzumovanym" konzumem znovu nalezt smysl sveho zhyckaneho byti. V Asii muze jit vyvoj timto smerem daleko prekotneji nez na Zapade, protoze Asiati jsou loajalnejsi (a tedy snadneji manipulovatelni) a navic se rychle uci z chyb, jez udelala zapadni spolecnost. Neco podobneho se uz mozna deje v Singapuru, kde... bla, bla, bla... teda to 'sou kecy, co? Taky se nekdy divim, co se mi to v poslednich tydnech honi hlavou. Asi je to tim, ze cim dyl jsem na ceste, tim vic vidim, jak lidi tihnou k extremum, at uz je to honba za supercistym islamem ci hypernaditou penezenkou. Buddhova zlata stredni cesto, kdepak ses schovala, ze na tebe lidi uplne zapomneli?
Buddha by mozna plakal nad smerem, kterym se Malajsie riti, ale urcite by se zaradoval z viry, jakou se Malajsijci snazi dostat svou zemi dopredu. Hlavne diky ni je dnes cestovani po Malajsii pohodlne a prijemne, skoro vsude jezdi klimatizovane autobusy (se spoustou mista na nohy :-)), standard ubytovani je vysoky a uroven hygieny nesrovnatelne vyssi nez v oblasti od Turecka az po Banglades. Clovek se pak ale nesmi
divit, ze si nekdy pripada vic jak v Evrope nez v Asii. Obzvlast patrne je to v Melace a Kuala Lumpur (zkracovano na KL a kazdym lezerne vyslovovano [Kej eL]), kam jsem prijel po tydnu stravenem ve vaticce Singapuru...
Zatimco v Melace na me dychla evropska minulost, KL mi silne pripomnelo evropskou soucasnost. V Melace, po staleti obchodni zakladne kolonialnich mocnosti a dnes ponekud linem meste, je mozne vedle sebe spatrit holandske Stare mesto, portugalskou pevnost A'Famosa ci britskou vilu premenenou v muzeum malajsijske nezavislosti. Naproti tomu prvni, ceho si vsimnete v KL, jsou mrakodrapy a rozlehle obchodni domy. Stoji tady nejvyssi budova (vlastne dvojce) sveta - 451,9 m vysoke Petronas Twin Towers, nejvyssi televizni vez v Asii - KL Tower (se skvelym rozhledem na cele KL), v blizkem Sah Alam zase mesita s nejvyssimi (124 m) minarety na svete a primo v sousedstvi KL se stavi Putrajaya, budouci hlavni mesto Malajsie. Presto maji obe mesta hodne spolecneho: barevne Cinske ctvrti, kde clovek pri kazde dalsi prochazce objevuje nove a nove zastrcene ulicky, zive a vonave indicke ctvrti, ktere si svou atmosferou opravdu zasluhuji nazev Little India (Mala Indie), ci mesity a hinduisticke, buddhisticke a taoisticke chramy s neustavajicim proudem vericich, kteri se modli smerem k Mekce, obetovavaji prinesene kvetiny a ovoce nebo pali vonne tycinky a papirove penize. Na ulicich je asijsky zivo ale evropsky cisto. Je to Asie a neni to Asie. Je to MalAjSIE.
Za hranicemi mest ale vsechno evropske konci a zacina dzungle, rozprostirajici se stale jeste na vetsine Malajskeho poloostrova. Puvodne jsem ji chtel okusit v narodnim parku Taman Negara, ale jelikoz porad prsi, tak jsem si rekl "nekdy jindy". Trochu jsme si to vynahradil v Cameron Highlands, i kdyz ani tam se mi nepodarilo uplne utyct pred destem. V dzungli a po cajovych plantazich jsem nachodil nejakych 40 kilometru, kdy jsem stridave promokal, padal do blata, potil se a zase usychal. Trochu me mrzi, ze se mi ani tady nepodarilo zachytit dzungli na fotce. Snazim se o to uz od Nepalu, ale nejak to nejde. Proste se neda vyfotit, aniz bych tim ziskal vic nez jen torzo skutecnosti. Nebo to spis neumim. Dzungle je nadherna tim, jak cloveka obklopuje, jak je sera, syte zelena, ziva, vlhka. Jakmile vsak na ni zamirim objektiv, uvidim v nem jen maly vyrez, ktery pak na fotce navic uplne postrada tu spravnou atmosferu dzungle. Ach jo!
V dzungli bylo skvele, ale nic netrva vecne. Blizim se k Indonesii, tak je potreba zase zacit neco delat. Treba, treba... konecne ziskat indoneske vizum (a ne o tom uz od Singapuru porad jenom tlachat, ze Dejve!). Tim spravnym mistem se zdalo byt Georgetown (zname taky jako Penang): je tam indonesky konzulat a navic ma i pravidelne lodni spojeni s Indonesii. Tak jedem...
Pokud v Kota Baru vladne islam, v Cameron Highlands dzungle a v Melace a KL jsem na kazdem kroku zakopaval o Evropu, tak z Georgetownu se vyklubalo cinske mesto. Cinstejsi nez Singapur, jehoz Cinska ctvrt je prilis umela; cinstejsi nez KL, jehoz Cinska ctvrt je uz dost evropska; cinstejci nez Melaka, jejiz Cinska ctvrt je ponekud lina; proste nejcinstejsi mesto, jake jsem tady zatim videl. Kilometry cinskych obchudku a restauraci, kde sedi cinsti dedeckove s cinskymi babickami a jedi cinska jidla cinskymi hulkami pod cinskymi napisy. Perfektni atmosfera a rozhodne lepsi misto pro cekani na indoneske vizum nez Singapur nebo KL. To jsem si ovsem myslel jen do te doby, nez jsem zasel na indonesky konzulat. Odtud me po hodinovem cekani zdvorile odkazali na velvyslanectvi v KL. Pry "clovek majici na starosti tyhle pasy tady neni, musite do KL". Nevim co pani indoneska urednice myslela slovnim spojenim "tyhle pasy", v kazdym pripade mi ale nezbylo nic jinyho nez si udelat nekolikadenni vylet do KL (odkud jsem vlastne prave prijel - ha, ha, ha, :-( srandy kopec) a pak se zase vratit do Georgetown chytit lod do indoneskeho Medanu. Bohuzel jsem si vizum nemohl zaridit u nas, protoze nez bych stacil do Indonesie dojet, vizum by mi vyprselo. Pokousim se o nej uz od Singapuru, ale hlavnim nestestim je, ze i v jihovychodni Asii po me pozaduji k zadosti o vizum prilozit zpatecni letenku. To by nebyl problem, pokud by se Singapuru nemusela platit za vraceni nepouzite (jakkoliv drahe!) letenky pokuta asi 1500 korun (jo, jo, je to kruty svet ten Singapur). Dalsi pokus jsem udelal v KL, kde jsem se ale zase trefil do oslav konce Ramadanu, takze bych byval musel misto obvyklych 3 dni cekat cely tyden (coz se mi teda nechtelo). Po neuspesnem pokusu v Georgetown jsem nakonec stejne skoncil v KL a vyslo to skoro na stejno, jako kdybych si vizum byval zaridil v Singapuru, protoze i v Malajsii se plati za vraceni nepouzite letenky pokuta (i kdyz jen polovicni). Blby je, ze takovymhle situacim by se dalo vyhnout jedine, pokud bych umel vestit budoucnost z kristalove koule.
Tech par dni v Blativem soutoku (cesky preklad Kuala Lumpur) se mi to docela hodilo, protoze jsem si uvedomil, v jak provizornich podminkach se uz par tydnu pohybuju. Tak jsem pozasival vsechny mozne diry na mem silne obnosenem obleceni, nakoupil veci, ktere doslouzily, prave se rozpadaly, nebo mi jinak hrozily brzo vypovedet sluzbu a pritom se trochu bliz podival pod pozlatko vystavnich nakupnich center. Teda lidi... v nekterych se neda ani dychat, jak to tam smrdi kriminalem. Objevil jsem centra, ktera jsou od shora az dolu naslapana piratskym software, videocedecky, padelanym oblecenim, hodinkami, proste vsim, co ma nejakou alespon trochu znamou znacku. Nejsou to ale nejake zastrcene trznice jako u nas, nybrz vystavni obchodaky primo v centru mesta a zda se, ze nikoho to moc nevzrusuje. Tady neco uz dlouho hnije...
To zpozdeni zpusobene indoneskym vizem bylo nakonec preci jen i k necemu dobre. Mohl jsem tak videt hinduisticky svatek Thaipusam, o ktery bych jinak prisel. A byla by to velka skoda, zatim jsem totiz nevidel moc masochistickych oslav, coz Thaipusam rozhodne je a v Indii je kvuli tomu dokonce zakazan. Verici se jednou rocne vydaji na pout do chramu zasveceneho bohu Murgovi a jako obet sebou nesou kvetiny, kokosy a mleko. Nekterym ale obycejna pout nestaci a tak nesou mleko v malinkych nadobkach zavesenych na haccich zapichnutych do tela, nebo nesou velke transparenty, ktere jsou zaveseny na tycich opet zapichnutych do jejich tela. Brr, pohled jen pro opravdu silne povahy! Cesta k Murgovu chramu byla lemovana zastavkami v podobe malych chramu, kde si verici zatancovali a odevzdali cast obeti. I tady, daleko od KL, byl ale citit byznys, protoze tyhle male chramy byly sponsorovany firmami, jez maji v Penangu sve tovarny - napriklad Siemens, Hewlett Packard, Hitachi a taky... B. Braun Aesculap!
Nechavam Malajsii jejimu padelatelskemu osudu a zitra odplouvam do Indonesie. Vizum jsem sice dostal, ale s jednim malym hackem. Je na nem napsano cislo zpatecni letenky, kterou jsem prilozil k zadosti (a po obdrzeni viza samozrejmne hned prodal, protoze jsem ji nikdy nehodlal pouzit). Oni se TAK boji, abych tam nahodou nezustal, ze se pojistili takovymhle zpusobem. Verim ale, ze imigracni urednik v medanskem pristavu bude normalni clovek a bude se s nim dat bavit. Pokud ne, muze to dopadnout docela blbe. Kdyz se mi podari dostat se pres imigracni uredniky, chtel bych v Indonesii pobyt neco pres mesic. Na zemi s 13 000 ostrovy je to sice zalostne malo, ale porad lepsi nez nic.
Minule jsem Vam zapomnel pripomenout, abyste se podivali na prvni fotky z cesty, ktere uz jsou par dni na Siti. Velke diky za to patri moji Snehurce Tane :-(), ktera ja vlastnorucne nafotila a Petrovi a Lence z B. Braun Medical, kteri je prenesli na Internet. Takze nez se znovu ozvu, podivejte se na sem a zaroven mi drzte palce, protoze tentokrat to asi budu potrebovat.