Tu tridenni cestu vlakem z Moskvy do Almaty jsme prezili celkem bez uhony, na konci uz se z nas skoro stali "vlakovi" lide, kterym uz pripadalo chozeni po zemi jako neprirozeny zpusob dopravy. Almaty je od Moskvy vzdalena 3 casova pasma a ve vlaku byl taky cele tri dny mirny "casovy" chaos. Vsechny jizdni rady v Rusku a i hodiny na vsech nadrazich (vcetne tech ve stredoasijskych republikach) jsou nastaveny na moskevsky cas. Tj. napr. kdyz nas vlak mel do Almaty prijet ve 3.40 moskevskeho casu, bylo uz 6.40 mistniho (almatskeho) casu, ale na nadrazi bylo 3.40. Behem cesty ve vlaku mel kazdy jiny cas, nekdo cas stanice kde nastoupil (jako treba ja), nekdo cas cilove stanice, nekdo si ho menil podle toho, v jake si myslel, ze je zone. Cha, cha, skvely chaos. Nemelo cenu se ptat kolik je hodin, protoze kazdy rekl ten svuj vlastni cas.
Jelikoz Kazakstan patri to SNS, nebyla mezi Ruskem zadna pohranicni kontrola, takze jsme od Brestu v Belorusku az po kazakstansko-cinskou hranici jeli bez kontrol (a je jeste navic bez viza).
Kazakstan uz je tak napul asijska zeme. Podle jednoho naseho spolucestujiciho tam, kde jeste do ted zustali Rusove, je rad a poradek, tam, kde ne uz je chaos a vladne mistni mafie. Krome stepi a pouste (ktere z vlaku pusobily fantasticky) je v okoli rek docela urodna puda, takze vsude na nadrazich nam nabizeli melouny, melouny, melouny a melouny.
Tak jak nas Moskva svou atmosferou trochu zklamala (hodne sedive architektury, sedivi lide), tak nas Almaty nadchla. Je to neuveritelne zelene mesto posazene uprostred te jejich nekonecne kazakstanske pustiny. Snad vsechny ulice vypadaji jak zelene tunely - vsude same stromy. Skoda, ze jsme se tam nemohli zdrzet dele. Vlastne jsme i vynechali Kyrgyzstan, protoze Tana dostala jen tridenni tranzitni vizum do Kazakstanu, pro cestu do Kyrgyzstanu by bylo potreba kyrgyzske vizum a jeste jedno kazakstanske. Uf, preju vam videt ty podminky, v jakych vydavaji v Praze viza do Kazakstanu. Ani v Africe to tak nevypada. Holt jsou to nomadi.
Za opravdovy zacatek cesty tak trochu povazuju teprve Cinu. Puvodne jsme tady chteli byt jen nekolik dni, ale uz jsme tady tyden a mozna jeste
4-5 dni pobudeme.
Vsechno je tady samozrejme jenom v jejich znacich (dokonce i Netscape Navigator, kterym si ted prohlizim Internet). Maminko, proc jsem se ve
skole neucil cinsky, to bych se s nima alespon trochu domluvil!!! Je to zvlastni pocit, kdyz vis, ze jich je vic nez miliarda a ty jim nerozumis! Tana mela spasny napad koupit si tady anglicko-cinsky slovnik, tak ted pobihame po meste a kdyz neco chceme, zurive zalistujeme ve slovniku a cpeme jim ho pod oci. Nekdy se stane, ze ten clovek je negramotny, ale nas slovnik ho tak zaujme, ze uz nam ho skoro nechce vratit.
Z Almaty jsme prejeli rovnou do Urumci (24 hodin autobusem) a nemohli jsme verit svym ocim, kdyz se z pouste najednou vynorilo tohle milionove mesto, ve kterem je vic mrakodrapu, nez v celych Cechach dohromady (fakt nekecam). Kdyz jsem se doma dival na mapu, pripadalo mi, ze v te pustine uprostred niceho nemuze nic byt. A ted tohle. O Urumci se rika, ze je to nejvice vzdalene velkomesto od oceanu na svete, ale v jehoz zivych (nekdy az prilis) ulicich se to neda vubec poznat. Asi druhy nebo treti den jsme napriklad objevili nocni trh, ktery zije az pozde do noci (rana?), kde kazdou noc vyrostou stovky stolku. U nich stovky skvelych kucharu vari svoje kulinarske speciality, kterym ani takovy skrblik jako ja neodola - ryzove nudle (nekolik druhu), nakladane rasy, knedlicky plnene vsim moznym, kebaby, pecena kurata. Z toho vseho si muzes nechat udelat polivku, nebo to snist jen tak. Jako zakusek jsme pak zkusili ryzovy dezert a taky blize nedefinovatelny (ale dobry) hnedy puding se sezamem.
Urumci je hlavni mesto Sin-tiangu, coz je ujgurska autonomni provincie, takze tady pouzivaji nejen cinstinu, ale i ujgurstinu, ktera se pise arabskym skriptem. Alespon ze cisla jsou v obou jazycich stejna jako ta nase. Ujguri jsou dost odbojni a tak jsou na vetsine urednickych mist Cinani, aby se Ujguri nahodou nevzbourili a nechteli se odtrhnout od Ciny. V jistem slova smyslu maji podobny osud jako Tibet, protoze jsou vlastne Cinou taky okupovani.
Ted jsme si uzivali nekolik dni v pousti. Je zvlastni, ze v tech vedrech se tady pred nekolika stovkami let lidem vubec chtelo neco stavet. Asi 3 hodiny jizdy od Urumci je oaza Tulufan, kolem niz jsou v okruhu nekolika desitek kilometru rozsety ruiny starych ujgurskych mest, buddhisticke
jeskyne, zavlazovaci kanaly.
Co rict o Cinanech? Asi tezko si muzu dovolit charakterizovat je po tydnu pobytu, navic v tak netypicke oblasti. Uz je to asijsky narod se vsim vsudy - emocionalni, hlucni, na evropske zpusoby trochu zvlastne vychovani. Prvni, co nas uhodilo do oci po prekroceni hranic, totiz bylo to, jak se chovaji na ulicich. Neco si koupi, sni to a papirek ci lahev suverenne odhodi na zem. Rano nebo vecer chodi po ulicich uklizeci a vsechny veci uklidi. Co si z toho vezme Cinan? Ze muze ten papirek klidne znovu odhodit, protoze to po nem nekdo uklidi. V tomhle se v kladnem slova smyslu lisi treba od lidi v Pakistanu, kde se uklizi v daleko mensi mire.
Jsme v komunisticke zemi a nekdy je to docela poznat. Obchody jsou statni a tak prodavaci na tebe v lepsim pripade zivaji, v horsim pripade o tobe vubec nevi, protoze proste spi. Pro cizince tady plati dvojnasobne ceny. Neni to ale jako u nas, kde v nekterych mistech jsou jine ceny pro cizince a jinde ne. Je to daleko horsi. Podle toho co jsem cetl a videl kolem sebe, je to cinska vlada, ktera vsem institucim rika, aby cizince obirali. Jsou bohati, protoze muzou cestovat, tak proc toho nevyuzit, ze? V jistem slova smyslu by se to dalo i nazvat rasismem, protoze pro lidi, kteri jsou taky bohati, ale jsou Cinani, to neplati. Jsou si vedomi toho, ze jich je miliarda a svym pristupem k cizincum (tj. minimum informaci je v jinem jazyce nez v cinstine) jasne rikaji jedno: "Chcete jet do Ciny? Neni problem, ale musite se naucit cinsky, protoze jedete do NASI zeme". Vcelku proti tomuhle nazoru nic nemam a rad se priucim, ale cinske provedeni mi dost zavani aroganci.
Co nas ceka dal? Dneska odjizdime autobusem do Kasgaru, ktery je u hranic s Tadzikistanem. Cesta ma trvat 36 hodin a pojedem spacim autobusem (cinsky vynalez). Tam se (mozna) par dni zdrzime. Mozna rikam proto, ze cestovat po Cine je preci jen o dost drazsi nez v Pakistanu a Indii kam smerujeme. Takze uvidime az na miste.