Zpráva z Melbourne, Austrálie – 18. 4. 1999
- Podrobnosti
- Vytvořeno 18. 4. 1999 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3394×
Nevim jestli bych chtel zit ve meste, ktere se jmenuje "Shromazdiste". I kdyz, v pripade australskeho hlavniho mesta Canberry bych asi udelal vyjimku - uz jen kvuli samotne poloze. Jmeno pochazi z mistniho jazyka Aboriginals a je celkem jasne, co meli tvurci mesta na mysli.
Ted po vice nez 80 letech od zacatku stavby je videt, ze jejich zamer se jim povedl. Na rozdil od Islamabadu, ktery byl taky naplanovan a postaven v tomto stoleti, neni Canberra totiz zadna mrtvola. Zije ve dne v noci a tolik zelene, at uz parku nebo lesu jsem ve meste uz dlouho nevidel, nepocitaje v to velke jezero, ktere je primo uprostred mesta. Jako vsechna australska mesta i Canberra je pekne roztahana, ale nastesti je cela protkana siti pesich cesticek, ktere vetsinou vedou prave parky. Pro nekoho by mohla byt nudna, ale obyvatele se nestezuji - primo na hranicich mesta je nekolik narodnich parku a rezervaci (v jedne z nich jsem malem zakopnul o klokana, hopkajiciho pres cestu) a tech muzei! Kazdy (i zahranicni turista) se dokonce muze v Kralovske australske mincovne podivat, jak se vyrabeji australske mince a dokonce si vyrazit svuj vlastni dolar! Ted na podzim je ale trochu prazdnejsi, protoze velka cast turistu se odstehovala nekam, kde je trochu tepleji (-:.
Canberra a cela Australie ale nezije jen prichazejicim podzimem, nybrz i tim, co se deje v Evrope. Nekteri se dokonce smerem k nasemu kontinentu divaji trochu postrasene. No neni divu, kdyz noviny chrli clanky s titulky od diplomaticky mirneho "Evropa vstupuje do sveho nejvetsiho konfliktu od 2. svetove valky" az po mrazive prime "Valka v Evrope". Jako vzdy v minulosti, kdyz se Evropa dostala do problemu, zareagovala australska vlada vic nez vstricne. Rozhodla se prijmout 4000 albanskych uprchliku z Kosova. Pak ale uznala, ze odvest je tak daleko od domova by bylo jen napomahani Milosevicovu planu "vyalbanstit" Kosovo. Australani me timhle fascinuji. Nejen ze jsou to prijemni pohodari, ale v klidku by nasadili krk, aby pomohli urovnat problemy, ktery jsme si v Evrope vyrobili.
Z Canberry, jez je sice nezavislym uzemim (ACT - Australian Capital Territory), ale jinak je cela obklopena statem New South Wales, jsem prejel do statu Victoria. Victoria mi hodne pripomnela Evropu. Je to nejjiznejsi stat na australskem kontinente, a je uz dost na jih na to, aby mela podobne klima jako Stredni Evropa. I tak me trochu prekvapilo, ze podzim tady na jihu Australie je stejne barevny jako nas. At je to v mestskych parcich nebo v nedotcenych horskych lesich, priroda se vyradila a oblikla stromy do vsech moznych odstinu hnede, cervene, zlute a zelene. Mistni podzim je ale taky stejne sychravy a chladny. Nastesti se na par dni vratilo babi leto, a tak jsem jenom nemok', ale i uzival slunicka.
Ve Victori jsem projel asi nejpestrejsi smesici mist ze vsech australskych statu, ktere jsem navstivil: Echuku - stary pristav s kolesovymi parniky na rece Murray; Ballarat - mestecko s dozvuky zlate horecky; narodni park Grampians a ted jsem v jejim kosmopolitnim hlavnim meste - Melbourne (nazvanem po lordu Melbournovi, britskem ministerskem predsedovi za vlady kralovny Viktorie). Ale vezmeme to poporadku...
Nebyla by to spravna navsteva Australie, kdybych se nepodival k jeji nejvesti rece a chloube vsech Australanu - Murray. Vybral jsem si mestecko Echuca, protoze tam stale jeste stoji puvodni ricni pristav a po rece jezdi puvodni kolesove parniky. Vetsina z Vas echucky pristav uz urcite videla a vi, jak vypada. Hral totiz hlavni roli v nekolikadilnem australskem filmu "All the Rivers Run" (u nas se to myslim vysilalo pod nazvem "Co prinasi reka" nebo tak nejak). Cely pristav je zachovan jako rezervace a dokonce pred nim byla (to jsem opravdu neveril) ponechana puvodni prasna cesta!!! Jako bych se v case vratil zpatky do minuleho stoleti vcetne dostavniku, tazenych konmi, stareho harmonikare a po (prasne (-:) ulici ledabyle pohazenych beden a sudu se zbozim. Nezapomenutelna byla jizda v kolesovem parniku po Murray. V ten den sice nejezdila MV Pevensey (ktera "hrala" v "All the Rivers Run" roli lode nazvane "Philadelphia"), ale i tak to stalo za to.
Ve Victorii se vubec snazi zachovat co nejvic sve historie. Kdyz jsem jedne Australance rekl, ze zasnu nad tim, jak si tady historii "hyckaji", odpovedela mi celkem logicky "To proto, ze ji mame tak malo." Za asi nejlepsi priklad by mohlo slouzit mestecko Ballarat. Cele je posete starymi viktorianskymi budovami, ktere jako by prave nekdo postavil pro nataceni nejakeho filmu z minuleho stoleti. Vrcholem je ale urcite "Sovereign Hill", zlatokopecke mestecko z minuleho stoleti. V roce 1861 bylo totiz v Ballaratu objeveno zlato a nasledovala desetileta zlata horecka. Dnes je vetsina zlata pryc, ale zlato uz navzdycky zustane zapsano v historii Ballaratu. Aby se opravdu nezapomnelo, byl postaven "Sovereign Hill" jako jakysi skanzen, ukazujici zivot zlatokopu pred vice nez sto lety. Pokud echucky pristav se sklada z jedne prasne ulice, kde jezdi konsky povoz a povaluji se bedny, tak "Sovereign Hill" je opravdu cele mestecko se vsim vsudy - domky zlatokopu, prasnymi ulicemi, pekarnou, tiskarnou mistnich novin, krejcovnou, hodinarstvim, hotely, hokynarstvim, stajemi, potuckem, kde se ryzovalo zlato a samozrejme i zlatym dolem s tezebni vezi a haldou zeminy. Fascinujici misto! Stravil jsem tam pul dne, ale odesel jsem jen proto, ze me to doslova vycerpalo - tolik tam bylo k videni. Muzete se po mestecku libovolne prochazet nebo se projet v drozce, navstivit zlaty dul, zkusit si ryzovani zlata v potoce (taky jsem zkusil stesti, ale stejne jako s hledanim opalu v Coober Pedy i tady jsem mel smulu (-:), koupit si prave natisteny mistni platek, dat si koblihy v mistni pekarne, nechat se vyfotit starym deskovym fotakem, popovidat si s "obyvateli" oblecenymi v dobovych kostymech... No neunavilo by Vas to?
Mel jsem stesti, ze kdyz jsem prijel do Ballaratu, udelalo se hezky a prislo babi leto. Tak jsem mel na ten skvely "zlatokopecky" zazitek pekne pocasi, ktere mi vydrzelo i do dalsiho mista - narodniho parku Grampians. Pokud poust a narodni parky Rudeho stredu jsou cervene, Grampians uz maji barvu trochu podobnejsi nasi prirode - tmave zelenou od stromu a sedivou od skal. V mestecku Halls Gap, vlastne to byla spis vesnicka, no, i to je prilis vzeneseny nazev, takze proste v Halls Gapu jsem se ubytoval v hostelu primo uprostred prirody, ktery ani nemel zadnou recepci. Jednoduse jsme si tam vladli sami a kazdy vecer jen prijel nekdo vybrat penize na dalsi noc! Svoboda (a duvera) dotazena do konce! Grampians byly po velkych mestech jako Sydney a Canberra zase neco jineho. Skvely teren na pesi tury, skaly s vyhledy daleko do krajiny a spousta zvirat. Jednou vecer jsem se sel projit po Halls Gapu (ona je to spis jedna asi 4km dlouha "ulice", kde je kazdych 200 m jeden hotel - a to je vsechno) a na golfovem hristi jsem potkal asi 20 klokanu, kteri si tam udelali vecirek! Davali si do nosu a konzumovali peclive udrzovany travnik. Nikomu to ale nevadilo, ale i kdyby vadilo, tak by to nepomohlo, protoze klokani vetsinou golf nehrajou, takze by je tezko nekdo presvedcoval, aby se sli past nekam jinam. Kazde rano jsem se zase budil za doslova revu desitek papousku na stromech v okoli. Proste jsem byl opravdu uprostred prirody a priroda se navic nebala prijit az k nam dosah.
Ted uz jsem ctvrty den v Melbourne, ktere se chova presne podle mistniho vtipu "Kdyz se ti nelibi, jaky je pocasi, tak chvilku pockej". Jednou je hezky, pak se zatahne, zase vyleze slunicko, pak najednou zacne krapat a tak porad dokola. Victoria sama sebe nazvala "stat zahrad", coz je v pripade Melbourne stoprocentne pravda. Parku a zahrad je tady jeste vic nez v Adelaide a mesto se snazi zelen jeste vic rozsirit. Hlavnim dopravnim prostredkem jsou tady tramvaje a kolem centra jezdi porad dokolecka turisticka tramvaj, ktera je dokonce zadarmo. I Melbourne jde ve slepejich zbytku Viktorie, ze vsech velkych australskych mest mi pripomelo Evropu nejvic: tramvaje, kostely, katedraly, velky pocet narodnosti a... samozrejme podzim, ktery si z lidi dela srandu.
V Australii bych klidne jeste par tydnu (mesicu (-:) zustal. Urcite ale ne v zadnem meste, nybr na venkove. Sydney, Melbourne i Adelaide jsou sice prijemna mista, ale ta prava Australie je v Outbacku. Tam, kde je puvodni kultura Aboriginals, nadherna australska priroda, skotacivi klokani a bezbranni koalove.
Zitra letim QANTASem do Aucklandu, odkud bych mel odletet do Francouzske Polynesie v jiznim Tichomori. Pisu "mel bych", protoze kdyz jsem si byl vcera v QANTASu potvrdit odlet, zjistil jsem, ze misto letu Melbourne - Auckland jsem mel rezervovane misto z Melbourne do Honolulu!!! A to presto, ze na letence je jasne Melbourne - Auckland. Nakonec me jeste dostali do toho spravnyho letadla, ale nemel jsem moznost zjistit, jak je to s ostatnimi lety (Auckland - Tahiti - Velikonocni ostrov - Santiago), protoze o vikendu (vcera byla sobota) zastoupeni LanChile (jez tyhle lety provozuje) nepracuje. Budu jim volat az zitra (pondeli) z letiste a tak mi nezbyva nez doufam, protoze na nejake zmeny uz by stejne bylo pozde. Pokud vsechno dopadne dobre, odletim z Aucklandu do jizniho Tichomori, kde stravim par dni na Navetrnych ostrovech (Tahiti, Moorea) a dalsim letadlem se presunu o par tisic kilomeru na vychod na Velikonocni ostrov. Tady zacne prvni zatezkavaci zkouska moji spanelstiny, protoze Velikonocni ostrov uz je chilske uzemi. Spanelsky blekotat tam budu asi 2 dny a pokud to preziju, bude me cekat posledni let z te transpacificke ctverice: na pevninu. Pristanu v Santiagu de Chile, kde me uz od spanelstiny nezachrani vubec nic a budu se na ni muset spolehnout nasledujici 2-3 mesice cesty z Chile do Ekvadoru.
Ani vlastne nevim, jestli se prave ted na Tahiti tesim. Divny, co? Vzdyt kdo by se netesil na Tahiti, ze? Kdo by ale taky s nadsenim opoustel Australii, ze? V letadle me to urcite prejde, ale ted jsem trochu smutnej, ze odlitam a navic na ostrovy, ktery patri k nejdrazsim mistum na svete a na kterych se mluvi francouzsky, takze podle francouzskeho zvyku nebude nikdo umet ani zblebtnout v jinym jazyce. To jsem teda opravdu zvedav.
Na zaver jeste jedna perlicka a zaroven mala navnada na priste. Moje e-mailova schranka je na americkem serveru a jelikoz casovy rozdil mezi Australii a USA je 15-18 hodin, vetsina mych e-mailu k vam prichazi s "vcerejsim" datem oproti dni odeslani. To ale neni nic proti paradoxu, ktery me ceka zitra! O tom vsak az z Chile - teste se, bude to bomba! A pokud to vyjde, budu pro vas mit i jedno male prekvapeni!
