Predstavte si uzemi 20× vetsi nez nase mala zemicka uprostred Evropy, kde ale zije min lidi nez treba v Brne; uzemi cervenych pisecnych dun a cervenych skal; uzemi, kde se svobodne prohaneji klokani a poust krizuji divoci velbloudi; uzemi odlehlych farem a mestecek vzdalenych hodiny a hodiny cesty od dalsich stejne odlehlych farem a mestecek; uzemi desitky tisic let starych skalnich maleb vytvorenych Aboriginals; uzemi posvatnych jeskyni, ktere smeji spatrit jen zasveceni. To je Northern Territory (NT), byvala soucast statu South Australia (Northern Territory of South Australia), dnes nezavisly clen Australskeho svazu.
Z Darwinu, hlavniho mesta NT, jsem se vydal dal na jih Northern Territory do Alice Springs, jez lezi jako mala oaza v samem stredu kontinentu, v samem stredu Outbacku (australskeho venkova). Australani mu rikaji Red Centre (Rudy stred) a kdyz jsem se v autobuse rano tesne pred Alice Springs probudil, pochopil jsem proc. Zelena vegetace severu Australie nenavratne zmizela a misto ni se objevila cervena poust s obcasnym kerikem ci cervenou skalou.
Alice Springs (zkracene nazyvane Alice) by dnes asi neexistovalo, kdyby se Britove koncem minuleho stoleti nerozhodli udelat zasadni krok ve zrychleni komunikace mezi Australii a Britanii - postavit napric Australii telegrafni vedeni. Pro hlavni telegrafni stanici bylo zvoleno misto uprostred australske pouste u cerstve objevenych pramenu, ktere bylo nazvano podle Alice, zeny tehdejsiho nejvyssiho australskeho postovniho dohlizitele - Alice Springs (Aliciny prameny). Pozdeji se sice ukazalo, ze ony prameny vlastne nejsou vubec zadne prameny, ale jen kaluze vody, jez se naplni v obdobi destu a behem sucha pomalu vysychaji, ale jmeno uz zustalo. Asi proto, ze Alice Waterholes (Aliciny kaluze) zni preci jen min vznesene nez Alice Springs (-:. Ja jsem mel zrovna pekelnou smulu, protoze jsem uz temer zadne kaluze nevidel, jen nejake mokre fleky v pisku. Takze kdybych tohle misto mel pojmenovat ja, urcite bych pod dojmem videneho zvolil Alice Spots (Aliciny fleky).
Jedna vec se ale v Alice nedala prehlednout a mel jsem ji neustale na ocich - drsnost okoli. Stacilo vyjit doslova par metru za hranice mesta a to tam bylo prijemne prostredi parku a klimatizovanych obchodu. Ocitnul jsme se ve zhave, kamenite pousti tahnouci se az k obzoru. Ve stejne pousti, ve ktere, asi 3 km od Alice, stoji i puvodni telegrafni stanice. Dnes je z ni muzeum, kde jsem si mohl udelat predstavu, jak drsne tehdy bylo pracovat "v oboru komunikaci".
Zivot v NT je drasticky odlisny od toho, co zname u nas. Kazde obydlene misto neni vlastne nic jineho nez oaza v nehostinne cervene pousti a musi si vystacit samo se sebou. To obzvlast plati o odlehlych farmach ci malinkych mesteckach. Clovek jede stovky kilometru a nikde nic, jen poust, ve ktere obcas skotaci nejaky klokan nebo dingo. Hodne zvlastni misto. Hodne svobodny misto. Uplne se mi z mysli vytratila civilizace, velka mesta, shon a ruch. Vsechno to, co pro me doted bylo kazdodenni samozrejmosti, najednou NEBYLO. Vsechno to, co pro me doted bylo kazdodenni samozrejmosti, mi najednou pripadalo strasne neprirozeny a vzdaleny.
Alice je sice hodne daleko odevsad, ale mistem nejvic vzdalenym od civilizace musi urcite byt Uluru, ruda skala cnici do vysky skoro 350 metru nad okolni placatou pousti, od Alice vzdalena asi 450 km. Belosi ji "objevili" teprve pred nejakymi sto a neco lety a nazvali Ayers Rock. Dnes je jednou z hlavnich atrakci cele Australie a vetsina lidi sem jede s jedinym cilem - vylezt na jeji vrchol. Pro Anangui (mistni Aboriginals) je vsak uz po staleti posvatnym mistem. No, vlastne je a neni. Nejdriv mi prislo, ze pro ne neni nic posvatnejsiho a vahal jsem, jestli se mam na jeji vrchol vydat nebo ne. Aboriginals jsou totiz proti tomu, aby belosi na Uluru splhali. Uluru stoji na pude, ktera jim patri (ktera jim byla vracena) a proto s ni muzou nakladat, jak chteji. Muzou rozhodovat o tom, kdo na skalu muze a kdo ne a dokonce by ji i mohli navzdy vymazat z turisticke mapy sveta. Jenze to neudelaji. Neudelaji to i presto, ze se jim nelibi, ze na jeji vrchol denne lezou stovky lidi; presto, ze cesticka, po ktere se na vrchol splha, krizi posvatnou stezku Anagau vedouci taky na vrchol. V podstate belochum rikaji: "Nelibi se nam, ze tam lezete, radsi bychom, abyste toho nechali, ale presto vam k tomu davame svoleni." Ptal jsem se mistnich lidi proc. Odpoved byla samozrejme jednoducha a pruzracna jako kristal: kvuli penezum. Pokud by zakazali vystup na vrchol, velka cast lidi by si navstevu Uluru rozmyslela, coz by samozrejme melo za nasledek zmenseni prijmu ze vstupneho, ze ktereho Aboroginals dostavaji podil. Timhle pro me jakekoliv vahani skoncilo. Opravdove posvatne misto je preci posvatne porad a ne jen kdyz se to nekomu hodi, ne? Byl jsem pripraven se nahoru vyskrabat, ale kvuli spatnemu pocasi jsem mel smulu. Nakonec jsem tak jejich prosbe vyhovel, i kdyz opravdu nechtene (-:.
S Uluru jsem se nerad rozloucil a zamiril do mestecka Coober Pedy. Na to, ze NT je plne zvlastni mist jsem si uz zvyknul, ale to, co prislo v podobe Coober Pedy, to byl teda opravdu ulet nesrovnatelny s nicim jinym. Hm, hm, hm. Uz jenom ten nazev! No posudte sami. Jmeno pochazi z jazyka mistnich Aboriginals a znamena "Dira v zemi, ve ktere ziji belosi". Divny, co? Jenze ono to presne sedi! Asi polovina obyvatel Coober Pedy opravdu zije v dirach v zemi. Pokud jste nekdo videl australsky film "Mad Max III" (Sileny Max III), tak jste taky videli Coober Pedy. Film pojednava o dobe po nuklearni valce, kdy zdivoceli lide bojuji v puste, jadernou valkou znicene krajine o existenci. Tvurci si pro tenhle film opravdu nemohli zvolit lepsi exteriery. Nejen ze lidi ziji v zemi, ale cele mesto vypada jako jedno velke srotiste. Ulicemi se prohani vitr virici pisek, kolem se ozyva vrzani a klepani rezavych plechu plapolajicich ve vetru a nikde ani stromecek. Mistni lidi ale nejsou zadni kazisveti nebo necitove. Jen se pokouseji prezit uprostred nehostinne pouste. Drzi je tady bohata naleziste opalu. Opalove doly v Coober Pedy pry produkuji 70 % svetove spotreby tehle lesklych kaminku. Diky svoji zvlastnosti se mesto stalo samo o sobe turistickou atrakci a vetsina hostelu a hotelu je dnes postavenych pod zemi ve starych dolech. Dokonce i hotel luxusniho retezce Best Western! Z vlastni zkusenosti muzu rict, ze spani v takovem starem dole opravdu neni spatny.
Pokud nekdo chcete videt, jak vypada australska poust, Coober Pedy, Alice a vubec australsky Outback, podivejte se na skvely film "The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert" (Dobrodruzstvi Priscilly, kralovny pouste). Ale jedine s titulky, protoze uz jen ta jejich anglictina je zazitek!
Cestou z Coober Pedy do Adelaide jsem opustil NT a dostal se do statu South Australia. S prijezdem do jeho hlavniho mesta Adelaide pro me zacal i podzim. A pekne evropsky - s destem a zimou. Adelaide uz je tak na jihu, ze vliv rocnich obdobi je opravdu znatelny. V Rudem centru byl jeste hic, ale tady? Zzzzima! Od Adelaide jsme taky musel zacit improvizovat, protoze jsem z hodiny na hodinu zmenil cely zbyvajici plan cesty Australii a odjel rovnou do Sydney, i kdyz jsem se tady mel ocitnout az na konci. Vysvetleni by bylo stejne nudny jako dlouhy. Strucne receno se vsechno tocilo kolem moji zpatecni letenky z Jizni Ameriky do Evropy. Diky prekopani planu jsem si ji uz ted mohl nejenom koupit, ale navic jsem i usetril celkem dost penez. Pokud je nekdo preci jen tak zvedavy, ze ho zajima podrobne vysvetleni, docka se az zverejnim deniku, kde jsem se o tom podrobne rozepsal (-:).
Takze ted jsem uz skoro tyden (neplanovane) v Sydney a "uzivam" si dalsich podzimnich destivych dni. Sydney je moc hezky mesto, postaveny kolem obrovskeho zalivu usticiho do Ticheho oceanu. Vsechny jeho prirodni i architektonicke atrakce jsou ale ted zastineny atrakci jinou - sportovni. Kazdy uz urcite zaznamenal, ze pristi letni olympijske hry budou v roce 2000 prave v Sydney. Sydney uz ale ted zije olympiadou nadoraz a je to strasny. Postavena byla nova luxusni vyletni lod pro nekolik set pasazeru nazvana MV Sydney 2000, na mrakodrapech vyznacnych spolecnosti jsou obrovska loga olympiady, statni poznavaci znacky maji misto bezneho oznaceni statu puvodu "New South Wales", oznaceni "NSW - Towards 2000" (NSW - vstric roku 2000) a dokonce i postovni smerovaci cislo Sydney je 2000 (-: (skoro jakoby byrokrati rozdelujici pred desitkami let Australii na regiony vedeli, co se bude v Sydney na zacatku pristiho stoleti dit (-:). "Stadium Australia", kde se budou odehravat zahajovaci a ukoncovaci ceremonie olympiady, je uz hotovy a vydelava penizky - turisti plati za to, ze si ho muzou prohlidnout (taky jsem neodolal (-:). No proste mumraj. Snad vsechno v Sydney se zacina olympiade podrizovat.
Nastesti se od toho ale da utyct. Narodnimi symboly jsou samozrejme Sydney Opera House (ta je proste uzasna!!!) a Sydney Harbour Bridge (Pristavni most) spojujici centrum Sydney se severnimi predmestimi. Primo v centru je nekolik starych (a krasne zrekonsruovanych) ctvrti, ze kterych od minuleho stoleti Sydney vyrostlo v dnesni velkomesto. Je sice rochu srandovni, ze Australani povazuji kazdy domek starsi nez 50 let za kulturni pamatku (nejstarsi budova v Sydney pochazi dokonce z roku 1816! (-:), ale tu jejich prirozenou hrdost i na tak kratkou historii jim muzeme jenom zavidet.
Vrchol meho pobytu v Sydney prisel ale dneska, shodou okolnosti muj posledni den v Sydney. Nejdriv jsem se vysplhal na 305 metru vysokou Sydney Tower (televizni vez), ze ktere je perfektni vyhled na cele mesto a vsechny zalivy co jich tady je (i kdyz Opera i Most pomalu mizi za oponou z mrakodrapu, ktera mezi nimi a vezi vyrusta). No a pak jsem si vyslapnul na 10 km dlouhou Manly Scenic Walkway - stezku vedouci z Manly, plazoveho mestecka na brehu Ticheho ocenau, pres plaze, skaliska a destove pralesy Sydney Harbour National Park (Pristavniho narodniho park).
Tak to by bylo! Zitra a pozitri me ceka Canberra a pak se budu jeste asi 10 dni potulovat po statu Victoria, nez se dostanu do Melbourne. Tam se rozloucim s Australii a odletim dal na vychod. Jeste pred tim bych se chtel ale jednou ozvat. Do te doby Vam z podzimni Australie preju pekne evropske jaro.