BOLÍVIE – Rurrenabaque, vstupní brána do Amazonie
- Podrobnosti
- Vytvořeno 8. 11. 2001 •
- Aktualizováno 17. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3647×
Je pěkné vlhko, takže než se stačíme po prašných ulicích městečka doplazit do hotýlku, jsme promočení jako myši. Rurre je líné jako veš a i stejně malé. Ulice jsou na sebe navzájem kolmé, všechny stejné a jedinou nepravidelností se zdá být jen napůl vyschlá říčka. Hlavní dopravní tepnou je vedle kostrbatky do La Pazu řeka Beni...
Když se v Rurre potácím z busu, nejen že cítím a jsem schopen si spočítat všechny kosti v těle, ale dokonce si nejsem jist, jestli jsem cestou nějaké ty kostičky náhodou nepoztrácel. Za to že jsme tuhle cestu podstoupili, by nám ještě měli zaplatit! To po čem jsem jeli, je totiž spíš mučící nástroj než silnice, protože při představě opakované cesty by každý odsouzenec určitě přiznal všechno, co by mu bylo předloženo, jen aby se další cestě vyhnul.
 |
| Podvečer na ulici vedoucí k řece |
Bolívijské silnice si vůbec zasluhují kratší vsuvku. Bolívie má totiž vůbec nejhorší silnice, jaké kdy moje zadní část těla měla možnost ucítit. Většina jsou prašné polňačky a pokud tady náhodou omylem nějaká mimozemská civilizace postavila asfaltku, bolívijská vláda hned na oba její konce přidala budky na vybírání mýtného – takový jsou v Bolívii asfaltky luxus. Jedním z důvodu určitě bude to, že téhle zemi se od nezávislosti v roce 1825 dostalo plných 191 vlád, přičemž většina z nich se buď drbala v zadku, nebo skončila státním převratem. Jedna z nich, vedená nějakým generálem Melgarejou (vládl v 60. letech 19. století), dokonce tak dopálila královnu Viktorii, která dala veřejně prohlásit, že Bolívie neexistuje a nechala ji odstranit ze všech britských map! Nepředstavitelný, co?
Je pěkné vlhko, takže než se stačíme po prašných ulicích městečka doplazit do hotýlku, jsme promočení jako myši. Rurre je líné jako veš a i stejně malé. Ulice jsou na sebe navzájem kolmé, všechny stejné a jedinou nepravidelností se zdá být jen napůl vyschlá říčka. Hlavní dopravní tepnou je vedle kostrbatky do La Pazu řeka Beni. Je to díra, ale přesně to jsem v Amazonii očekával. Na druhém břehu řeky se zvedají kopce porostlé zelenou džunglí. Tam někam bychom se chtěli vypravit.
Vlasy mám ztvrdlé od prachu a tak sprcha přichází vhod. Dnes už je pozdě vyrazit do džungle, ale zkusíme zařídit něco od zítřka. Chceme se přeptat v hotýlku. Bylo by skvělé vyrazit tam nezávisle, ale nejen že bychom z toho bez průvodce nic neměli, ale asi bychom se ani nedoplatili. Je totiž třeba najmout loď, nakoupit zásoby, zabalit spacáky a karimatky, prostě zařídit všechno potřebné pro pobyt v divočině.
 |
| Trh |
Otázkou proto není zda-li se do džungle vydat organizovaně, ale jakou si vybrat agenturu. Ta v hotýlku vypadá důvěryhodně už jen podle referencí napsaných v různých jazycích. Ke kladným referencím v angličtině nebo španělštině bych mohl mít nedůvěru, ale jsem si skoro jist, že kladná reference v češtině se prostě nedá zfalšovat. A jednu takovou si právě čteme.
Túry nejsou na Bolívii ceny levné, ale člověk jede do džungle a ne na procházku do parku, že? Jeden den v džungli stojí 20 dolarů, den v pampě 25 dolarů. Původně jsme uvažovali jen o džungli, ale teď se nám začíná líbit i pampa – je prý v ní vidět víc zvěře. Nakonec se rozhodujeme pro kombinovaný 5denní výlet – 2 dny v džungli, 3 dny v pampě. Odjíždět budeme zítra ráno a vrátíme se ve čtvrtek dopoledne.
Celý den máme na líné brouzdání po líném Rurrenabaque. Těch pět a půl ulic budeme mít prohlídnutých hned, tak si nejdřív sedáme na oběd. V restauraci jako obvykle běží televize, a tak můžeme vidět, že jsme právě přišli o jednu z nejživějších aymarských oslav – barevnou slavnost El Gran Poder (celým názvem La Festividad de Nuestro Seňor Jesús del Gran Poder), pořádanou každoročně v La Pazu. Sakra, minuli jsme ji o jeden jediný den! Tradice El Gran Poder vznikla teprve roku 1939, kdy La Pazem poprvé prošel průvod s obrazem Krista v čele. Jak vidíme, dnes už nejde o obyčejný průvod, ale spíš o oslavu barvy, fantazie a pohybu. Aymarové divoce a zdánlivě nekoordinovaně tancují v barevných kostýmech s maskami, ověšeni cingrlátky a vlajícími látkami. Některé tance mají prý být inspirovány obřadními tanci Inků. V televizi je to velká paráda, takže na živo by to muselo být úžasné! Tady je ale alespoň teplo...
 |
| Večer u řeky |
To vedro a vlhko nás zmáhá. A taky nejsme odpočinutí z toho 22hodinového očistce ne čtyřech kolech a tak se ukládáme k odpočinku. Teprve pozdě odpoledne se dostáváme zase do prašných ulic. Občas projede nějaká motorka nebo auto a všude se prohání děti. Je tu úžasný klid a pohoda. La Paz a jeho ruch jsou strašně vzdálené a dokážu si představit, že pro většinu lidí z Rurre by byl nepochopitelný a možná až bolestný.
S ubývajícím světlem a přibývající tmou se ulice začínají plnit a Rurre ožívá. Je to jasné – vedro odešlo a venku je daleko příjemněji. Na ulicích se začínají objevovat stánky se smaženými banány a vajíčky, chladnou kolou a na trhu si dokonce můžeme dát i místně vyrobenou zmrzlinu.
Živo je i na břehu řeky, připravuje se zítřejší trh. Od vody jde příjemný chládek, ale i nepříjemní komáři. Holt jsme v džungli, kde se daří všemu. I těm komárům.
