INDIE – Mathura a Vrindáván
- Podrobnosti
- Vytvořeno 9. 12. 1999 •
- Aktualizováno 13. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3786×
Oblast kolem Mathury je úzce spojená s Krišnou, jednou z nejoblíbenějších inkarnací Višny. V Mathuře, právě v chrámu Šrí Krišna Jambhumi se narodil a v blízkém Vrindávánu strávil svá pubertální léta. Ve Vrindávánu samotném je prý 4000 chrámů...
V Mathuře chvíli čekáme na recepci vybraného hotýlku jestli mají místo. Je hned vedle hlavního mathurské atrakce – hinduistického chrámu Šrí Krišna Jambhumi. I hotýlek je vlastně řízený krišňáky a překvapuje nás svou čistotou (jen záchod nesplachuje). Vlastně je to zatím nejčistší místo, ve jakém jsme v Indii zatím nocovali.
 |
| Běžný dopravní prostředek |
Využíváme toho, že součástí hotýlku je vegetariánská restaurace a hned si k obědu dáváme... thálí s kírem (sladký rýžový dezert). Původně jsme tady chtěli zůstat dva dny, ale nakonec nám asi bude stačit dnešek. Zítra ráno bychom měli odjet do Agry.
Oblast kolem Mathury je úzce spojená s Krišnou, jednou z nejoblíbenějších inkarnací Višny. V Mathuře, právě v chrámu Šrí Krišna Jambhumi se narodil a v blízkém Vrindávánu strávil svá pubertální léta. Ve Vrindávánu samotném je prý 4000 chrámů.
Po obědě hned odjíždíme do Vrindávánu a večer se porozhlédneme po Mathuře.
Potkáváme další zajímavý dopravní prostředek MHD – tempo. Jde o černou tříkolovou obludu se žlutým čumákem, která na svoji sedací korbě uveze až 12 lidí. Má strašně hlučný motor a jeho charakteristické prdění se dá slyšet na míle daleko. Jedno tempo nás právě teď unáší do Vrindávánu.
První místo které chceme navštívit je trochu stranou od ostatních, ale rozhodně proto není méně zajímavé. Jde o celosvětové ústředí Haré Kršna. Je postaveno jako nádherný bílý mramorový chrám. Bohužel od dvanácti do čtyřech je odpoledne je zavřeno, protože bozi jsou v téhle době na odpočinku. Můžeme si ho proto prohlídnout jen z venku. I tak je působivé. Vidíme v něm procházet se spoustu krišňáků, ale drtivá většina jsou běloši. Tohle vyznání je teď na Západě hodně moderní. Cestou do centra Vrindávánu potkáváme několik bosých Evropanů v krišňáckých hábitech spěchajících směrem k chrámu a brblajících si nějaké modlitby.
Paradoxně právě ve Vrindávánu, svatém městě a sídle superčistých Haré Kršna jsme potkali první velkou dávku čuníků. Je jich tady skoro stejně jako krav a rozkoší se rejpou ve všech těch kanálech a odpadcích.
Řidič rikši nás nechává před hindu chrámem Bankey Bihari. Je překrásně zdobený sochami a řezbami z kamene. Bohužel patří mezi ty četné chrámy, do kterých je nehinduistům vstup zakázán.
Uličky starého města Vrindávánu jsou nádherně klikaté. Už si začínáme všímat ozdob, které předznamenávají jeden z nejrozšířenějších indických svátků – Diwali. Pořád oslavovat to by jim šlo, ale třeba opravit si domy, to pro ně asi není moc důležité.
 |
| Opičky v chrámech vypadají přítulně, ale jsou nehorázně drzé a kradou jídlo |
Tak trochu napůl bezúčelně se potloukáme po Vrindávánu. Teď nemá cenu chodit do žádného z chrámů, protože většina je do čtyř odpoledne zavřená. Proto čekáme na čtvrtou a pak se chceme jít na nějaké chrámy podívat, když už jich jsou tady čtyři tisíce. Jenže bohužel. Jak krásně červený Góvind Dev, tak špinavě bílý Rangaji nejsou nám nehinduistům přístupné. U Góvind Dev ale sedí, pere se nebo kojí se několik desítek drzých opiček, u Rangaji (s vysokou bílou pagodou) sedí dvě řady žebráků (u hodně navštěvovaných chrámů je to běžné) a potulují se krávy.
Zpět do Mathury se vracíme opět v prdícím tempu a vydáváme se na procházku Mathurou. Přes rušný a ucpaný trh se dostáváme ke ghatu, místu u řeky Yamuny, kde se modlí několik desítek hinduistů. Toto místu je svaté, protože tu kdysi odpočíval Krišna po jednom krvavém (a vítězném) boji. Ghat vypadá trochu jako chrám, akorát že je obrácený směrem k řece. Asi budu mít hromadu štěstí, protože nejdřív mě na bazaru potentoval holub, tady na ghatu mě zase z velké výšky „svaté“ střechy chrámu počůrala opice.
Vracíme do hotýlku a právě je výpadek proudu. Když vidím na ulicích viset ty zacuchané dráty a volně ležet transformátory, tak se vůbec nedivím. Stačí zafoukání větru, nebo déšť a je hotovo.
Po večeři máme konečně čas podívat se na Krišnovo rodné místo. Chrám Šrí Krišna Jambhumi byl před léty předmětem náboženského sporu, jenž vyústil v krveprolití. Od té doby je tady spousta vojáků a při vstupu každý prochází bezpečnostní prohlídkou. Do chrámu se nesmí nosit ani foťáky, což je velká škoda, protože vnitřek je plný mramorových soch a stropy „vyprávějí“ epizody z Krišnova života.
Přímo v areálu chrámu nenápadně stojí bývalé vězení, ve kterém se prý tehdy zavřeným rodičům Krišna narodil. Cela je přirozeně daleko prostší než chrám, ale přesto už to není obyčejná cela. V jejich červených pískovcových zdech jsou vysekány krásné reliéfy.
Stojíme se spousto dalších lidí v cele před zavřenou záclonou. Najednou se záclona rozhrnuje, začíná tlučení na zvony, které má symbolizovat Krišnovo narození. Před námi je malý oltářík a obětované svíčky. Většina Indů se modlí. Skvělý závěr večera...
Den 57, čtvrtek 15. 10.
Z Mathury se dá do Agry dostat několika způsoby: džípem za 100, vlakem asi za 20 a busem za 18 rupek. Bus je nejjednodušší a shodou okolností i nejlevnější, takže je to jasné. Vlastně v Indii zatím pořád cestujeme busem, i když má jednu z nejrozvětvenějších železničních sítí na světě a s 1,6 miliónu zaměstnanců je největším zaměstnavatelem na světě! Po zkušenosti s „kupováním“ lístků na vlak v Dillí jsme si řekli, že pokud to půjde, budeme jezdit busy. Zatím to jde, ale docela se divím, že nám zas tak moc nevadí málo místa a 100% opotřebované pérování všech vehiklů nazývaných tady express, semi-luxe, nebo dokonce deluxe. Všechno jsou to stejné rozpadající se rachotiny, jen v některých se do jedné řady necpe 6 lidí, ale třeba jen 4. Brzdy ale fungují a řidiči je taky umí používat, takže to vzhledem k té ceně nakonec není nejhorší.
